Dekatron je dekadická počítací výbojka se studenou katodou plněná plynem. Používal se zejména v 50. až 70. letech 20. století. Umožnil nahradit mechanická počítadla. Později byl vytlačen polovodočovými logickými obvody, které k optické indikaci čísel používaly digitrony, případně modernější číslicové zobrazovače. Dekatrony se používaly k počítání impulzů, dělení frekvence, ve frekventometrech, počítacích strojích a výpočetní technice. Maximální pracovní frekvence se pohybovala v rozmezí 1kHz - 1MHz, což bylo řádově více, než u mechanických systémů.
Dekatron slouží zároveň k počítání i k optické indikaci. Obvykle má 10 hlavních katod, které slouží k počítání a indikaci aktuálního stavu. Doutnavý výboj je vždy zapálen na jedné z elektrod, čímž indikuje a zároveň uchovává stav dekatronu. Mezi hlavními katodami jsou umístěny pomocné katody (řídící elektrody), na které je přiveden impulz, a díky tomu se výboj přesune z jedné hlavní katody na další. Tím dojde k započtení impulzu. Mezi každými dvěma katodami je 1 až 3 pomocné katody. V případě 2 či vzácně dokonce pomocných katod byl dekatron obousměrný - umožňoval počítání nahoru i dolů. Směr počítání byl určen pořadím impulzů na pomocných katodách. V případě jedné pomocné katody byl dekatron jednosměrný. Směr počítání byl určen zvláštním tvarem katod, obvykle umístěných šikmo. Pomocné katody byly umístěny mezi každou dvojicí hlavních katod. Všechny katody byly umístěné do kruhu. Celkem tedy v kruhu bylo 20, 30 nebo 40 katod.
Dekatrony byly obvykle plněné vzácnými plyny jako neon, helium či argon, nebo vodíkem či směsí více plynů. Vodíkem plněné dosahovaly nejvyšších počítacích frekvencí. Dekatrony plněné vzácnými plyny zase měly větší životnost. Pro optické čtení stavu dekatronu byly nejvhodnější neonové, které měly nejlépe viditelné oranžové světlo.
Dekatrony ke svému provozu vyžadovaly značné napětí v řádu stovek voltů. Pracovní proud byl v řádu desetin mA až jednotek mA. Dekatrony bylo možné řadit za sebe a vytvořit tak víceciferné počítací systémy. Existovaly dokonce i spínací dekatrony určené k přímému ovládání digitronů (pro lepší čitelnost údaje), které měly kromě množství katod také 10 anod (např. Z572S od RFT). K těmto anodám se připojovaly katody digitronu. K tomuto účelu sloužily i tzv. polyatrony, které měly jedinou katodu a více anod (např. sovětský A-201). Typ Z573C je něco mezi polyatronem a spínacím dekatronem, má 10 anod a 2 katody - jedna společná pro číslice 1-9 a druhá pro číslici 0.
