Smazat příspěvek

Já jsem počítačové pásky 1/2" kterých jsem měl doma hafo snažil na něco konkrétního použít, ale uspěl jsem jen u van de grafu, případně Marxova generátoru. Jinak se s tím dají přivazovat bezvadně stromky, a chrání to v zimě a na jaře geniálně kůru proti okusování zajíců a pod. Pak se to dá taky bezvadně použít jako polarografické elektordy , ale zase záleží na typu. Co se týče zdroje vodíku pro balonky, používal jsem kyselinu solnou a hliníkový plech. Reakce se nastartuje kouskem alobalu s pár mililitry, a když se to reakcí ohřeje na takových 60-70 stupňů, tak se přikapává další HCl. Pivní flaška 32 procentní dá klidně víc než 10l, nutný je však vodík ochladit, a zbavit páry, jinak je zvláště větší balon těžký, protože to v tom kondenzuje. Jako velice dobrý balon se dá použít velmi jemný černý polyetylenový pytel. Pakliže ho dobře vyvážíme aby chodil po zemi a vypustíme večer, máme zábavu na celou noc. Soused ho jednou honil okolo stavení na prázdninách na šumavě vidlemi. Byl to starý vyděšený muž, a vydával zajímavé klamavé bojové výkřiky. ten pytel chodí v jemném vánku kolem stavení, a přimyká se ke stěnám. Doporučuji vyzkoušet. Co se týče raket, měl jsem kdysi standart: Na voskovanou násadu koštěte se navinul v několika vrstvách novinový papír prosycený epoxidem, pak vrstva tenkého ocelového pletiva s drátkem 0,3 mm, a na to další epoxidová vrstva novin. Druhý den se koště nahřálo v troubě a trubka svlíkla. Z koštěte se uřízly asi dva centimetry, a získala se hlavice, a další dva centimetry a provrtáním 6 mm vrtákem se dostala tryska. Jako palivo se používal noviny namočené v travexu, později v ze soli vyrobeném chloristanu. Svinutím papírů vznikla vevnitř i pořadovaná dutina. Vše se z hlediska snadné výroby nahoře i dole zvenčí stáhlo vodovodními páskami, s nímž se přidělala i stav bilizační tyč, a zapalovalo se to normální zápalnicí vloženou do trysky. Dolety byly podstatně vyšší než vietnamské ohňostrojné rakety, někdy i kilometr daleko. Pokud se do rakety přidalo trochu naftalínu, udělalo to výraznou černou stopu na nebi. pamatuji si na svůj první a poslední půlkilový raketový motor M-60, a svou stressovanou babičku, která zírala na sloup černého dýmu a myslela že přilítli mimozemšťani. Neměli mne rádi ani zelení vodníci, které tatínek, když mne seřezal, uplácel pivem a rumem...