English version

Zákaz rtuťových teploměrů - čím je nahradit?

Legislativa:

Většina z Vás si už nejspíše všimla, že z lékáren a obchodů zmizelo něco, na co jste byli zvyklí odjakživa - klasické skleněné rtuťové lékařské teploměry určené k měření tělesné teploty. Je to důsledkem nařízení Evropské Unie ES č.1907/2006 (tzv. nařízení REACH) platné od 1. 6. 2009, které omezuje prodej teploměrů (a dalších zařízení) obsahující rtuť (Hg). Zakazuje uvádět tyto teploměry na trh, tedy prodávat ty nově vyrobené či dovezené. Zákaz se netýká prodeje použitých rtuťových teploměrů, tedy teploměrů již dříve uvedených na trh. Je tedy legální prodávat a kupovat použité teploměry i používat všechny, které byly zakoupeny před 1. 6. 2009.

Co to je rtuť:

Rtuť je těžký kov, za pokojové teploty tekutý. Je jediným ze dvou kapalných prvků a jediným elementárním kapalným kovem. Teplota tání je -39°C, což je pro kov poměrně neobvyklé. Rtuť je velmi těžká, stejné množství váží 13,5x více, než voda. Je dobrým elektrickým vodičem a nesmáčí naprostou většinu povrchů. Pro její unikátní vlastnosti byla dlouho používána v různých měřících a elektrických zařízeních, např. teploměry, tlakoměry, barometry, elektrická relé a spínače, detektory náklonu a otřesů, termostaty apod. Od použití rtuti se však postupně upouští vzhledem k její toxicitě (jedovatosti). Některé sloučeniny rtuti patří mezi nejjedovatější látky vůbec. Čistá elementární rtuť (ta, která je i v teploměru) je výrazně méně jedovatá, stále však ne zcela bezpečná. Toxicita rtuti je při nejmenším podivná. Mnohé zdroje uvádějí, že spolknutí rtuti nemá žádné vážné následky, protože téměř není vstřebávána, zažívacím traktem rychle projde (zkoušet to však silně nedoporučuji). Popsán je i případ neúspěšného sebevraha, který si vstříknul několik mililitrů rtuti do žíly. Nedošlo k očekávané rychlé smrti. Rtuť se pouze shromáždila v srdci, a protože s krví nijak neinteraguje, ani po mnoha letech neměla žádné účinky. Vstřebávání rtuti pokožkou je také zanedbatelné, přesto raději nedoporučuji zbytečný kontakt s ní. Na druhou stranu však je rtuť nebezpečná svými jedovatými výpary, které uvolňuje i za pokojové teploty, není-li uzavřena ve vzduchotěsné nádobě či překryta např. hladinou vody. Rtuťový teploměr je zcela bezpečný, pokud nedojde k jeho rozbití. Při jeho rozbití může dojít k rozlití rtuti. Ta poté uvolňuje škodlivé výpady, které jsou absorbovány dýcháním, a musí tedy být pečlivě uklizena a následně předána k likvidaci. Dlouhodobé vdechování rtuťových par může mít za následek např. třes, ochablost končetin, zhoršení paměti, ospalost, podrážděnost, zhoršený zrak, vypadávání vlasů a zubů, zažívací obtíže, nechuť k jídlu či zvýšený krevní tlak. Absorbovaná rtuť se z těla vylučuje jen velmi pomalu. K otravě rtutí obvykle docházelo při dlouhodobém pobytu s neuzavřenou rtutí ve špatně větraných prostorech, či při zahřátí rtuti (odpařování se výrazně urychlí a k otravě může dojít i při krátké expozici). Množství rtuti v teploměru sice není příliš vysoké, přesto je lepší ho nepodceňovat.

Úklid rtuti z rozbitého teploměru:

Pokud dojde k rozlití rtuti, je třeba prostor dekontaminovat, a to co nejdříve, protože rtuť se odpařuje a hrozí roznesení rozšlapáním apod. Střepy teploměru umístěte do uzavíratelné nádoby. Větší kapky rtuti lze nasávat stříkačkou s jehlou bez špičky (špičku odlomit). Menší kapky lze nahrnout stěrkou, starou kreditní kartou či podobným předmětem na list papíru. Rtuť poté uzavřít do vzduchotěsné nádoby (např. malá láhev). Drobné kapičky lze setřít vlhkým savým papírem nebo pomocí pěny a stěrky. Rtuť nikdy nevysávejte vysavačem - vysavač nevratně kontaminujete a navíc vysáváním urychlujete uvolňování jedovatých par. Nepoužívejte ani lopatku a smeták. Na lopatku, narozdíl od listu papíru, nelze malé kuličky namést. Smeták navíc svými štětinami kuličky tříští na mnoho menších. Prohlédněte velmi pečlivě podlahu v celé místnosti, kuličky se mohou zakutálet velmi daleko. K jejich zviditelnění může pomoci baterka, kterou svítíte vodorovně z boku - kuličky pak vytvářejí dlouhé stíny. Při úklidu je vhodné použít gumové rukavice. Sesbíranou rtuť i všechny kontaminované pomůcky ne nutno uzavřít do vzduchotěsných nádob nebo dvou (pro jistotu) igelitových pytlů v sobě. Je třeba dát pozor, aby ostré části pytle neprotrhly. V případě, že rtuť byla rozlita na koberec, je třeba jej odstranit. Rozřežte jej na malé čtverce (cca 30x30cm) a vkládejte je opět do pytlů, které následně uzavřete. Ukliďte i podlahu pod kobercem, protože rtuť mohla propadnout. Všechnu sesbíranou rtuť i všechny použité pomůcky odevzdejte ve sběrném dvoře (nebo při svozu nebezpečného odpadu) a obsluhu informujte, že jde o odpad se rtutí. Rtuť nevyhazujte do běžného domovního odpadu - je nebezpečná pro životní prostředí. Rtuť ani nevylévejte do kanalizace (vana, umyvadlo, záchod). To nejen ohrožuje životní prostředí, ale i bezprostředně Vás. Rtuť se pravděpodobně zachytí v sifonu, odkud může uvolňovat páry. Při čištění sifonu v budoucnu navíc může dojít k dalšímu rozlití rtuti. Poslední zbytky rtuti např. ve škvírách je dobré posypat práškovou sírou a nechat působit alespoň 2 dny. Rtuť se se sírou slučuje a vzniká méně nebezpečný a ve vodě nerozpustný sulfid rtuťnatý (HgS). V podobě sulfidu rtuťnatého (cinabarit, rumělka) se ostatně v přírodě vyskytuje většina rtuti. Je možné ho běžným způsobem zamést a vytřít. Při a po úklidu rtuti je třeba velmi dobře a dostatečně dlouho větrat, aby se odvětraly rtuťové páry, nejlépe alespoň 24 hodin. V místnosti, kde byla rozlita rtuť, je dobré otevřít všechny okna a zavřít dveře vedoucí do ostatních místností. Možné je také vytvoření průvanu - otevření oken směřujících do různých stran. Větrání lze urychlit pomocí ventilátoru foukajícího ven z okna. Během úklidu a větrání je dobré minimalizovat pobyt osob, zejména dětí, v zamořené místnosti.

Bezpečná náhrada rtuťových teploměrů:

Nyní se nabízí otázka, čím rtuťové teploměry nahradit. Jako první se nabízí použití digitálních teploměrů. Výhodou je jejich nerozbitnost, rychlejší měření, zvuková indikace konce měření a snazší čitelnost údaje. Nevýhodou však je nutnost používat a vyměňovat baterie, problematičtější čištění, ale zejména jejich velmi malá přesnost. Právě přesnost se jeví jako největší problém, odchylka digitálních teploměrů je často i více než 0,5°C, což již může být rozdíl mezi zdravým vážně nemocným člověkem. Výrobci u digitálních teploměrů obvykle uvádějí odchylku mnohem nižší, než je realita. Digitální teploměr navíc ukazuje pokaždé jinou hodnotu, takže je to spíše generátor náhodných čísel. Kvalitní lékařský teploměr musí mít odchylku do 0,1 nebo maximálně do 0,15°C. Proto většina uživatelů nakonec digitální teploměry zavrhla. Naštěstí se však kromě digitálních na trhu objevily i další typy bezrtuťových teploměrů. Jedná se o klasické analogové skleněné bezrtuťové teploměry s Galinstanem či jinými slitinami, zákledem bývá galium. Jejich vzhled a způsob použití se prakticky neliší od použití rtuťových teploměrů. Výhodou je vysoká přesnost, srovnatelná se rtuťovými teploměry, provoz bez baterií (žádné riziko, že po dlouhém skladování není použitelný, vhodný tedy i pro lékárničky), snadná dezinfekce a způsob obsluhy, na který jste zvyklí.

Skleněné teploměry bez rtuti - co je na trhu:

Po zákazu rtuťových teploměrů se na trhu objevily bezrtuťové skleněné teploměry různých výrobců. Uživatelé se ale často setkávali s novým problémem - teploměry je těžké sklepat. To je nejspíš způsobeno hustotou použité kapaliny. Namísto rtuti, která má hustotu 13,53 g/cm3, je použita slitina na bázi galia, např. Galinstan, s pravděpodobným složením 68% galia (Ga), 22% india (In), 10% cínu (Sn), možná i stopy Antimonu (Sb) a Bismutu (Bi). Hustota Galinstanu je jen okolo 6,44 g/cm3. K horší sklepatelnosti může vést i viskozita a smáčivost kapaliny. Složení kapaliny se může u různých výrobců lišit. Sklepatelnost je ovlivněna i průměrem sloupce. Rozhodl jsem se tedy porovnat bezrtuťové teploměry různých výrobců a porovnat je s těmi rtuťovými. Testoval jsem teploměry Exatherm Classic vyrobené v ČR a Geratherm Classic vyrobené v Německu. Francouzský Exacto Classic se bohužel přestal vyrábět a nebo má výrobní výpadek, a tak testován nebyl. Rozdíly v kvalitě jsou velké. Teploměr Geratherm se sklepává téměř stejně dobře, jako rtuťový. Naproti tomu Exatherm se sklepat prakticky nedá ani kdybych si ruku ulomil. Z toho důvodu inženýři z Exathermu museli využít českou kreativitu a vyvinuli sklepávací pouzdro, díky kterému je sklepání snazší. Aby teploměr při sklepávání neodletěl, pouzdro je šroubovací. Nevýhodou však je, že tenký proužek plastu, ve kterém se rukojeť ohýbá, se časem zlomí. Proto se také prodávají náhradní pouzdra :). Německý Geratherm na to šel o dost chytřeji. Tato firma věnovala velké úsilí výzkumu nejvhodnější slitiny a vyvinula tzv. Galinstan, na který má i patent. Galinstan má teplotu tání -19,5°C. Vhodné složení přispívá k lepší sklepatelnosti. Teploměry jiných výrobců mohou obsahovat méně kvalitní kapalinu. Dalším důvodem, proč teploměry Geratherm lze lépe sklepat, je větší množství kapaliny a tedy silnější sloupec. Teploměry Geratherm mají oproti Exathermu výrazně větší nádržku a o dost silnější sloupec kapaliny, což také vede k mnohem lepší čitelnosti, viz fotka dole. U teploměru Exatherm by zejména senioři mohli mít problém s odečítáním sloupce. Vzhledem k tomu, že Galinstan je oproti rtuti mnohem bezpečnější, není důvod s ním šetřit na úkor komfortu. Uváděná doba měření u Gerathermu je 4 minuty shodně pro všechny metody. U Exathermu je uváděno u nejběžnější metody v podpaží 5 - 10 minut, v ústech jen 3 minuty. Z výše popsaných důvodů bych si vybral Geratherm Classic - za cenu vyšší jen o cca 10-20% nabízí větší komfort a více se blíží rtuťovému. Výhodou Exathermu je zase o něco nižší cena a lepší dostupnost - prodává se na více místech a jedná se o český výrobek. Má větší číslice a nepatrně větší dílky stupnice.


Teploměry použité při testu: 5x rtuťový pro porovnání sklepatelnosti a přesnosti, 5x testované bezrtuťové teploměry.


Z leva: 2x starý rtuťový Exatherm (ČR), 1x novější rtuťový Exatherm, 2x rtuťový Igar (Ukrajina), 3x bezrtuťový Exatherm Classic mercury free, 2x bezrtuťový Geratherm Classic ohne Quecksilber (Německo).


Teploměry ze zadní strany.


Rozdíl ve velikosti nádržky u bezrtuťových teploměrů Exatherm (vlevo) a Geratherm (vpravo). Menší množství kapaliny si vynutí tenší sloupec a znamená horší čitelnost. Také kvůli tomu Exatherm nejde téměř sklepat.


Zde je dobře vidět rozdíl ve velikosti nádržky i čitelnosti sloupce. Nahoře Geratherm, dole Exatherm.


Takhle může sklepávací pouzdro dopadnout po častějším používání :).


Návod teploměru Exatherm Classic.


Návod teploměru Geratherm Classic.



Přidáno: 2. 7. 2013
Zákaz žárovek - přesto si je koupíte. Jak je to možné?
zpět na úvodní stránku