Každý už se jistě doslechl o tom, že Evropská Unie (EU) si vynutila takzvaný "zákaz žárovek", který argumentuje jejich nízkou účinností.
Takový zákaz je v (snad ještě) demokratické zemi k podivu - každý se přeci může sám rozhodnout, zda si připlatí za elektřinu,
nebo použije úspornější světelný zdroj. K omezení použití žárovek jen na místa, kde je nelze nahradit, by tedy stačila osvěta
spotřebitelů. V některých místech se skutečně žárovky nedají nahradit např. úspornými kompaktními žárovkami nebo to nemá smysl.
Příkladem je třeba blikající signální světlo (semafory), žárovky do trouby, žárovky v místech, kde se rozsvěcí na krátký čas (schodiště,
chodby, záchod), protože úsporka na rozdíl od žárovky po zapnutí svítí slabě a potřebuje několik minut, aby dosáhla plného jasu.
Úsporka není plnohodnotnou náhradou žárovky také z důvodu horší kvality světla. Nedovedu si představit úsporky např. v galeriích,
divadlech a podobně. Kvalita světla je nejvíce patrná např. při osvětlování dřevěných ploch. Srovnejte si dřevo pod žárovkou
a pod úsporkou. Úsporky také svítí špatně v chladu (osvětlení zahrady, garáže, chladniček...), nehodí se do reflektorů
a kvůli větším rozměrům a jinému tvaru do některých žárovkových svítidel nepasují. Úsporky jsou kvůli rtuti nevhodné
i tam, kde je riziko rozbití (osvětlení stavenišť, dílen apod.) a nelze je stmívat. O jejich estetické stránce snad ani nemá
cenu mluvit. Existují také halogenové žárovky - o málo účinnější a několikrát dražší, než obyčejné.
Pro zřídka či krátce používaná svítidla (sklep, půda, záchod, garáž, chodba) se nevyplatí (a ostaně zákaz se
od roku 2016 bude týkat i jich).
Přesto všechno se EU vydala cestou zákazů a žárovky prostě zakázala. Její nařízení jsou obecně velmi absurdní. Zakazuje
teploměry kvůli jedovaté rtuti, ale na druhou stranu zákazem žárovek (které neobsahují žádné nebezpečné látky)
nás nutí používat úsporky, které obsahují rtuť a jedovatý luminifor. Podobně absurdní je i rádoby ekologický zákaz
olovnatého cínu v plošných spojích spotřebičů. Bezolovnatý cín snižuje výrazně jejich životnost a vede to k nárůstu objemu
elektroodpadu. Dalším paradoxem je, že olovo ve spotřebičích se používat nesmí (např. v televizoru je olova jen několik gramů),
ale autobaterie, obsahující několik kilogramů olova, zakázány nejsou.
Vraťme se ale k žárovkám a podívejme se podrobněji na teorii a praxi jejich nesmyslného zákazu. Od 1. září 2009 je prodej žárovek postupně omezován
v několika krocích dle Nařízení komise (ES) č. 244/2009 o světelných zdrojích pro domácnost.
Níže vidíte podrobný harmonogram jejich postupného zakazování. Nyní (2013) se nacházíme ve fázi, kdy už jsou zakázány
všechny obyčejné žárovky. Jak ale vyplývá již z názvu tohoto nesmyslného nařízení, se týká pouze
světelných zdrojů a to navíc pouze těch pro domácnost. To je poměrně podstatný detail.
Díky tomu mohli výrobci žárovek tento nesmyslný netržní zákaz obejít a obnovit tím svobodný trh.
Žárovky se opět prodávají.
Někteří výrobci využili toho, že zakázány jsou žárovky jakožto světelné zdroje, a začali je prodávat pod názvem
Tepelná koule (Heat ball). Užitečným výstupem už tedy není světlo, ale teplo.
Jiní výrobci zase využili toho, že zákaz se týká jen světelných zdrojů pro domácnost, a prodávají
žárovky pro průmyslové použití, nevhodné pro osvětlování v domácnosti.
Jsou to úplně stejné žárovky, lišící se jen textem na krabičce.
Tímto chytrým krokem výrobci zachránili nejen své příjmy, ale i zákazníky, kteří se bez žárovek neobejdou,
a zachránili tak i kousek demokracie. První zvěsti říkaly, že tyto nové žárovky budou nesmyslně drahé (50 - 100 Kč),
ale nakonec se ukázalo, že je stále lze koupit levně, pod 10 Kč. Viz obrázky níže.
