• Píseček je jedinou kategorií i pro neschválené uživatele a podle toho to tu také může vypadat :). Příspěvky mohou obsahovat nepravdivé informace a pomluvy, spam a hrubý jazyk. Téma není nijak omezeno.
• Umí BBCode tagy:
[b]tučně[/b],
[i]kurzíva[/i],
[s]škrtnuté[/s],
[code]kód[/code]
a označování odkazů.
• Všechny kategorie kromě Písečku jsou jen pro schválené uživatele.
Pozor - za spam nebo nevhodné zprávy Vám bude zrušen účet.
To by měli namontovat na policejním prezídiu ve Strojnické, nebo v barákách na Zbraslavi, a nikdo by jim nechrápal v pracovní době na hajzlech. Nebo ještě lepší turecké záchody v řadě bez kabinek. Prezident Trump teď američanům taky prosazuje víc vody na splachování...
S preventivními prohlídkami varlat, jak číká soudruh Zaorálek, jsem se naštěstí ne osobně setkal již v sedumdesátých letech minulého století v ještě československé lidové armádě. U jednoho útvaru kde jsem také exceloval, sloužil přihřátý desátník absolvent ze slovenska, a pravidelná preventivní kontrola mužstva patřila k jeho nejoblíbenějším činnostem. Když si vyvolal třeba dělostřeleckou četu, nechal ji nastoupit na chodbě ordinace, a natáhl si gumové lékařské rukavice, mnozí omdlévali již přede dveřmi. Jeho radostně chvějící se studené ruce a hlasité výkřiky, slyšitelné za dveřmi ordinace od pláče až po vřeštění, jako ze sadomasochstického salonu, a následně několik dní po odborném vyšetření podezřele tmavě promodralé příslušenství vojáků, kteří chodili po útvaru zajímavým jakoby cowboyským krokem, bylo známé po celém západním vojenském okruhu...
Nejen strana komunistická, ale zejména strana sociálnědemokratická se snaží opět před Vánoci přibližovat lidu. Soudruh Zaorálek vyprávěl třeba nějakým ženám na volebním mítingu o zbytečném strachu jejich mužů v nemocnici při preventivní kontrole jejich varlat. Vzbudil tím prý jenom smích. Soudruh Zaorálek, který si zřejmě nechal zkontrolovat varlata přednostně, se prý před volebními mítingy zejména se ženami nechá holit na obličeji, protože nechce přijít se svými potenciálními voliči ještě před volbami do konfliktu jako soudruh Babiš, který když prý vylejzal z auta mezi hloučkem jeho tajných a chtěl položit své květy na památník studentů na Národní třídě, tak někdo zařval:
OHOLIT, ŠMEJDE !!!
Podíváme li se i v televizi na přenosy z parlamentu, Většina našich představitelů snad jen kromě soudruha Grebeníčka, který je vždy na hladko, jako na vojně, připomíná nejen svými bílými neholenými strništi na ksichtech, ale i třeba vzájemným oslovováním se ve sněmovně, Ty vole... nějaké přežrané atypicky dobře oblečené bezdomovce z Hlavního nádraží v Praze. Když prej soudruh Babiš slyšel to : "Oholit šmejde", vytrhl se nepříčetně ochrance, a chtěl se s tím důchodcem co to zařval, prát.
Neuplynulo ani dvacet minut, a už mne dva sympatizanti upozorňují, že štědrý den je až za tejden. Dobře tedy, tak dneska mám štědrej den jen já sám. Skutečnej štědrej den klasických židovských vánoc je skutečně až za tejden. Kdysi jsem se rozhodl, že budu ročně slavit více než jeden štědrej den, a to vždy na narození nebo úmrtí někoho skutečně slavnýho, a nebo naopak donebe volajícího idiota. První, v podstatě druhý štědrý den pravidelně již mnoho let slavím 20 dubna, na narozeniny profesora Pirka. /Ve stejný den se jakousi náhodou narodil i Adolf Hitler /. Druhý štědrý den slavím již několik let pravidleně 18.prosince. Další štědré dny budu slavit, na datum skonání dalších dvou černých Petrů Československa, soudruha Klause a soudruha Zemana. Bude to sice spousta čtveřic piv, která budu na ta data nucen roznášet, a doufám, že pátý a šestý štědrý den nebudu muset slavit jen teoreticky, protože se soudruh Kocáb nebo Horáček dají rozprášit někde nad mořem...
Tak máme dneska štědrý den. Před třiceti lety stál v jednom sychravém podzimním odpoledni na betonových panelech tehdy ještě Ruzyňského letiště v Praze ožralý jak třtina ve větru se klátící muž středního věku s mastnými vlasy až na ramena, vytahaném svetru, a pomočených texaskách, a od právě přistálého Iljušina, který přiletěl z Moskvy, k němu běželi dva agenti StB soudruzi Kocáb a Horáček, a volali:
Vašku, budeš prezidentem, Gorbačov nám to dovolil !!!
To letiště se nyní už nejmenuje Ruzyň, mezi prostými lidmi je spíše známo jako Veškrnovo. Ten opilý muž dnes již / naštěstí / tiše odpočívá na hřbitově, a je jen s podivem, že leží v Praze, a ne v mauzoleu vedle Vladimíra Iljiče Lenina na Rudém náměstí v Moskvě, což by si určitě zasloužil za to, co po celou dobu svého života pro komunisty vykonal....
Samouzřejmě, i každý bývalý i současný suckerpapá má problémy, zejména když je jeho "mladá" "spisovatelka", a víceméně porád nenápadně stále hledá "muže svých snů".
Je zajímavé jak se zřejmě prachy, samozřejmě pokud jsou, rychle přežerou. Profesionálové v tomto oboru už dneska v podstatě neexistují...
Tak už je sedumnáctýho, a zejtra máme štědrej den. Odpoledne se sejde v hospodě u jednoho hřbitova asi pět vý ážných mužů. Nebudou spolu komunikovat, každý si dá tak čtyři až pět piv, aby měchýř ještě snesitelně pružil, přečte si v tisku co se stalo nového, vezme klobouk, zapálí krátký doutník, a odejde pryč. Už se bude pomaluu stmívat jako teď, a všichi se opět sejdou u jedné mramorové hrobky. Už budou svítit lampy, okolo bude hrobové ticho, a pak jeden rozepne dole poklopec, a umeje svými čtyřmi pivy mramorový sloup. Pak druhý, třetí čtvrtý, pátý a možná že ještě šestý. Z louže se bude ve večerním chladu kouřit jak z baskerwilských blat. Nakonec všichi muži, nepromluvíce spolu ani slova , se vepředu zapnou, a odejdou, a poslední se ještě otočí, a radostně sykne, načež se všichni muži s doutníky v ústech obrátí, a uvidí dalšího, jim neznámého muže v plášti, jak usedá na bobek k mramorovému spoupu, a do louže spouští za impertinentního supění a úniku plynů jakýsi protáhlý tmavý předmět. Muži na něj počkají, a všichni společně pak sundají klobouky, a spokojenými pohledy na do metru výšky mokrý mramorový sloup, notně již zkorodovaný od předchocích předvečerních obřadů, a kouřící louži, na které se nalézá malá hromádka, uctí minutu ticha za zesnulého přikulovače sudů a pak českého státníka...
Dnešní psychiatričtí pacienti s nickem "vítr" a "václav šedý" se opět vymazali a nám to tu zase modře svítí. Nic nového do dokumentace naší výzkumné psychiatrické skupiny Zbraslav neposkytli, kromě toho, že jednomu z nich dopoledne dvakrát zvonil mobil.
Ty internety to je strašná věc. A ještě horší jsou mobily. Představte si že někam zavoláte, a během hovoru třeba o počasí dáte "hvězdička hvězdička xxxxxx křížek křížek ", a v tu ránu máte ve svém mobilu sms s textovým souborem všech jeho kontaktů...
Děkujeme psychiatrickému pacientovi s nickem "Václav šedý" z krajského policejního ředitelství Zbraslav Na Baních 1535, že se sem ještě řed obědem ozval z jejich doposud zavirovaného služebního intranetu...
To takovej dochtor Macek, ten se přizpůsobil režimu daleko víc, a i když nemaluje naivní obrazy jako mistr Got a nebo Faltýnek, píše pokračování na některé lidu známé romány, kuchařky, a snaží se je prodávat. Knihkupectví je dnes v době exploze braku, kdy si může každý dostatečně ambiciozní a dostatečně solventní debil sednout k počítači, nasypat něco do do wordu a nechat si za dvacet papírů vytisknout do tejdne ve kterýkoli tiskárně náklad dvacet knih, deset jich dát zadara po knihovnách, a zbývajících deset za půl roku pracně rozprodat a nebo darovat známým. Deset bescelerů za dva roky to je výkon. Z nichž nejzajímavější je výpold jeho o dvě generace mladší akademicky vzdělané manželky, která se naprosto netají tím, že je nejen příjemné, ale i užitečné, mít doma v již zřejmě vlastní vile takzvaného sugerpapá, protože pak nemusí brzo ráno vstávat, pracně figurovat v ekonomice, a dělat tam rozsáhlé hospodářské škody. Protože rád studuji názory, vyndal jsem tuhle v paláci Luxor z regálu její podařenou knížku Psí tinder. Nekoupil jsem si ji, ale přesto je zajímavé si přečíst některé překvapivě otevřené názory mladé generace dámských intelektuálů. Když jsem vracel knihu do regálu, vzpoměl jsem si na Mackovu předchozí již značně zralejší manželku, která někde na internetu s jistým despektem psala:
Poznali jsme se čirou náhodou. Při prvém rande se silně potil, koktal, třásly se mu ruce, a strašně se mu líbily moje šperky... .
Psychiatrická psychoprojekce to je strašná věc. Teď čtu další filozofování na nekorektním blogu dochtora Kubáče a pích jsem se do oka o zvláštní psychologický povzdech v textu:
...Zoufalec, který neuspěl pomocí vlastních rad...
=======================================
Soudruzi se zde zase vymazali, protože se domnívají, že z internetu jde něco vymazat, a nám to tady zase jen modře svítí. Psychiatrický pacient Tomáš Marný z krajského policejního ředitelství Zbraslav, Na Baních 1535 se vymazal, aniž přinesl do dokumentace naší výzkumné psychiatrické skupiny Zbraslav, Zbývající se studiem hnutí mysli absolventů policejní akademie věd v údolí dutých hlav a v Bratislavě, kteří si nejsou jinde než v této komunitě, vydělat svých v podstatě skladnických dva tisíce ukrajinských hřiven za den, a to ještě před zdaněním, něco nového.
.....Milenci si pronajali malý byt a policejní psycholožka Boženka začalaTomáše lépe poznávat: „Nemohla jsem ze sebe vyrazit ani slova, jen jsem stála a pořád jsem se dívala na svého boha, který mi s klidem opakoval: ‚No jo, mám kapavku. K tomu jsem si přivezl z Prahy taky filcky a hrozně mě žerou. Musíš koupit rtuťovou mast na ně.‘ Zbledla jsem na smrt. ‚Co to povídáš? Co jsou to filcky? Co je to kapavka? Nikdy jsem o tom neslyšela!‘ A rozčileně jsem začala běhat po pokoji, jako bych hledala díru, kterou v něm tesař zanechal, a mohla zmizet.
„Odpusť mi, chápu, že nic nevíš o obvyklých darech lásky. Ale nerozčiluj se, nebuď taková, filcky i kapavka, to nic není, a půjdeš-li k lékaři s výtokem a koupíš-li mým veškám mast, budeme oba na tom zas dobře.“...