Tak už je zase úterý, a rozumní rentiéři, kteří v tuto dobu vstávají, by se měli ještě před tím než spustí nohy z postele pídit po tom, co bude k obědu. Protože však spojovat pozdní snídani s předčasným ovbědem většinou vede k přežrání se mastnou kachnou, a mírnému přiožrání studeným plzeňským, je dobré si mezi těmito dvěma potřebnými aktivitami zatelefonovat odposlouchaným mobilem svým přátelům, aněco přečíst na internetu, a okomentovat to. Protože je venku mlha jako míko, je zbytečné volat Vojtěchu Filipovi, kdy půjdou konečně komunisti do prdele, protože by nám opět vytknul, že není ten správný krásný den. Protože je pak dnes úterý a nikoli středa, kdy je to tam třeba, můžeme začít třeba blogem dochtora Macka. Dnes v 5.45 zřejmě ani nezabrala viagra, ani se nemohl díky mlze sekat trávník před vilou, a tak je nutné se věnovat njeprve zlu dotací EU. Článek na rozdíl od včera začíná atypickými snad dvaceti tlustými řádkami, a končí pouze dvěma řádky psanými tenkými písmeny s volebním tématem, a bolestným rozčilením, jako když Vám na LDN mladičká slovenská sestřička nešetrně vyjímá odkudsi příliš silný močový katétr, a po vyčištění oněch míst Vám ho tam zase příliš rychle a násliím nacpe.
Na blogu dochtora Kubáče visí nový filozofický útvar z oboru počítačů. Jedná se o oživování starého šrotu pomocí nových myšlenek spolu s klením, kam až klesla firma Hevlet Packard, která prodala jeho mladé ženě růžový notebook s laserem vypálenýma kytičkama, který jí pak za půl roku hořel pod rukama. Některé věci prej ovšem prostě nevymyslíte :
Jelikož je SSD "malá, lehká, skoro prázdná krabička" po jejím zamontování do notebooku vznikla uvnitř "rezonanční dutina", takže pravý reproduktor začal mluvit s lehkou ozvěnou "jako z kýblu" a to poněkud kazí stereo efekt...
____________
Mlha byl už venku včera, ale soudruzi ho nějak stínili před kamerami novinářů polystyrénovými deskami takže bych se nechtěl domnívat, že z vojenský nemocnice vyšel jeho dvojník. Takový Francjozef kdysi zdravil z pražského hradu lid ještě měsíc po svém exitu jako uniforma nacpaná senem nahoře s čákou, upevněná na koštěti, kterou úředníci vystrkovali z okna nejvyššího patra paláce...
.