Vzal jsem vhodnej kus plexi, odříznul rohy a pak vyvrtal střed.
Pak jsem na dřevěnej dílenskej stůl dal šroub a několik podložek a na ně umístil ten kus plexi, aby se o stůl nepoškrábal.
Točením s tim kusem jsem na něj narýsoval kružnici a pak pomocí kotouče na řezání plexi do flexi (stejným jsem prvně oříznul ty rohy) jsem dělal pravidelné rovné zářezy po tom označeném obvodu.
Musí to být jen pravidelné zářezy, průběžné točení při řezu bohužel nejde.
Tim jsem získal slušnou aproximaci kotouče, kterej pak stačilo jen lehce začistit do kulata točením vůči šmirglu.
Jo v rytmusu jsem se vrtal přes izolační trafo, ale ani to nezabránilo tomu, abych při živé diagnostice neškrtnul pinzetou vůči anodovýmu napětí (při opěru druhou rukou o šasí) a došlo k rychlému a nedobrovolnému vržení zmíněné pinzety na opačný konec místnosti
