"wimshurst machine" je krásný příklad na to, jak můžeme otestovat kohokoli, jak rozumí elektrostatice, a nebo se srdečně zasmát nad pohádkami, které se o tom píšou zejména v moderních učebnicích fyziky. Jsou školy, kde to leží v kabinetu jako mrcha již leta rozmontované, práší se na to, a nikdo to nedovede dát zase dohromady. Pokud znalý člověk třeba jen vymění tu šílenou třecí kůži někdy nasycenou rtutí z první republiky normální svinutou dámskou silonkou, omotanou několika závity měděného drátku 0,08 CuL, je překvapen že třeba i po neopatrném točení u toho prorazí ty leydenské lahve. Pokud by byl někdo zručný, a nahradil sklo kotoučů třeba teflonem, silonem a nebo ebonitem, tak udělá klidně i půlmetrové blesky...
