Kdysi jsem napsal několikasetstránkovou knihu "Fyzika lidské blbosti". Zpočátku to byla jistá metrologická hříčka, kde jsem se snažil nalézt ekvivalent zákonů fyziky a zákonů blbosti. Jako volnou předlohu jsem si vzal knihy Guliwerovy cesty od Jonatana Swifta, zákony profesora Parkinsona, a zlé, pasivní a hodné degeneráty z knihy pana Klimova "Boží děti", Komenského Orbis Pictus. Název knihy již po vyslovení má hrubě urazit každého, kdo jej uslyší, a nakonec při případném čtení svádět, aby hledal podobné blbce a gegeneráty ve svém okolí, a přitom úmyslně, a nebo nejlépe neúmyslně, z nich vynechal právě sebe. Protože jsem neznal většího blbce než jsem sám, popsal jsem ve své knize Fyzika lidské blbosti sám sebe, a své guliwerovy cesty peklem sovětských počítačů, a vyvrcholení cesty, totiž založení firmy, která se zabývá generováním nových nápadů, kterou již realizuji více než pětadvacet let, a zatím jsem nespáchal sebevraždu, ani jsem nezkrachoval...
