Ty vietnamské pasti jsou dosti primitivní, i když spadnout do toho bych nechtěl, ale třeba ve výcvikové příručce parašutisty, kterou jsem kdysi zcizil na vojně, je mnoho dobrých nápadů z dob ještě před mikroprocesory. Ty signální dráty jsou opravdu geniální, ať už je to jen mechanické, a nebo s náložkami, ale ještě víc se mi líbila dvaceticentimertrová železná trubička třeba z antény, na dně které je zafixován špičkou nahorz hřebík, ta se zapíchne do země, a na její kraj v trávě se sirkou vzpříčí standartní patrona 8 x 39 do kalacha kulkou nahoru. Případn ý procházkář třeba po hranici šlápne na kulku v trávě, sirka se zlomí, patrona propadne kapslem na hřebík, a najednou Vám letí kulka která proletěla skrz nohu třeba okolo brady. V Holicích, kde se schází elita moudrých lidí z různých oborů za mnou chodí pravidelně bělovlasý důchodce, který má prej tři chaty, a ty jsou zaminovaný už od půdy až na ulici. On správně tvrdí, že zloději ani on si tam prej netroufnou, protože i on už časem zapoměl, kde všechny ty pasti jsou, a tak vždycky když tam přijde, tak to zaminuje jen v bezpečném okolí, kde ví, že nic určitě není, a pak prej odjede zas domů s dobrým pocitem...
