U těch vietnamských pastí bych se pozastavil nad počtem těch bodců, protože to silně zmenšuje měrný tlak. Teď jsem hledal toho mana s tou kuší, jak mu ten šíp skončil v lebce, a dozvěděl jsem se, že prej mu to střelil zblízka skrz okýnko do auta. Mně osobně připadají nějaké výkonné kuše jen jako nebezpečná machrovinka. Kdysi jsem s tím atké vystřelil několik šípů, ale jednak je to šíleně drahé / karbonový šíp 450 korun, kevlarová tětiva 2600,-, "prístroj 45 tisíc"/, a jednak i dost nepraktické, protože je to šíleně těžké, musí se to natahovat navijákem, a ani to není tiché, protože ta tětiva pleskne jako rána z malorážky. Pamatuji si, jak se na Rábí dělaly nějaké lidové husitské slavnosti, jak tam kdysi Žižka ztratil oko, a tak tam vždycky nacvičili nějaký vožralý sudetský němce, přišel tam starý chlap s takovýma černýma rukama, přitáhnul nějakou šíleně starou kuši, a vsadil se s němcema o několik tisíc marek, že zasáhne na obzoru starý osamělý strom na pokraji lesa. Pak tu kuši natáhl navijákem, zasunul tam snad kilovej šíp, zahák to o zídku, a vypálil. Pak se všichni vydali průvodem k tomu stromu, líámali další piva a panáky, a když došli, ze stromu opravdu trčel šíp, ale divný bylo, že trčel zaseknutej na tu dálku přes celej smrk asi čtvrt metru silnej, a koukal z druhý strany. Němci byli v úžasu, i když u stromu se válely piliny, a když jsem šli zpátky, tak s námi již šel vzadu synátor toho střelce s vrtačkou, kladivem a dlouhým vrtákem, a radoval se z toho, jaký jsou ty němci důvěřivý hovada...
