Ještě k těm nešťastným stále omílaným dvojčiňákům, pokud to bude mít v kolektoru půl mikrofaradu, a bude to pracovat na mezním kmitočtu těch tranzistorů, tak se nedivím, že odchází linoleum na stole, a žasnu současně i nad těma vypocenejma dvěma centimetrama výbojů. Zde opět Antidotova Matka Teorie dostává kopance pod kolena do své nezdvořilé Dcery Praxe, a ani se moc nedivím. Bez toho nešťastnýho kondenzátoru je to v podstatě standartní zapojení jakéhokoli běžného koncového stupně třeba pro radioamatérské pásmo 136 kHz. Ty konce existují nejen s tranzistorama, ale i s fetama, dá to při 28V 10-20A trvale 200 - 500W, a většinou to stavějí do plastových skřínek. Pokud na výstup dáme místo antény teslovu cívku, tak to hodí při 200W klidně i čtvrtmetrovou syčící mašli jak prst. Pokud tam dáme i nepřizpůsobenou výstupní cívku z tlustýho drátu bez jakýchkoli kondenzátorů, rozžhaví to za čtvrt minuty kombinačka. Samozřejmě že pokud člověk není nucen konkrétním termínem vyprodukovat konkrétní funkční výsledek, může u svých geniálních výzkumů denně šmirglovat stoly od spáleniny a půl hodiny větrat...
