Mně vždycky fascinujou ty Salámovy chaotický výkřiky, a kladivem na špičku hřebíku ranou jak z děla aplikovaná supervěda. V podstatě to byl ověřený pokus tak trochu na kraji možností. V původním Rayerově odhadu dole je vidět nebezpečí teorie, a počáteční potíže s mechanickou manipulací. Ten praktický pokus nahoře beru. Doplnil bych jen o malou poznámku, že ten termistor se musí píchnout třeba do polystyrenu, aby koukal ven citlivou ploškou tak z 10 mm hluboké díry. Samozřejmě že to jde s jedním operákem stejnosměrně. Samozřejmě že to jde i s modulačním zesilovačem, a třema až čtyřma tranzistorama. Kdo to zkusí prakticky, dostane poměrně kouzelné a levné teplotní čidlo, které když se ještě zepředu opatrně začadí, tak chodí i bez filtru třeba daleko za 400 mikro, kde už třeba voda / lidská tkáň/ teplo ani nemůže cítit.
