Já už si některé vaše historky ověřoval, ale zůstal bych u toho, že jsem nejspíš někde při procesu ověřování udělal chybu. Možná by se v tom ještě mohl prohrabat Antidot a jeho legie, byť teda o vás má jasno.
Krást pero před kamerou? Samozřejmě že sebevědomě a ve vhodnou chvíli, jako by bylo moje a ne tak ostýchavě. Podepíšu, co mám podepsat a strčím do kapsy. Nedělal bych z toho vědu a nepsal na to disertační práce. Navíc tenhle způsob má tu výhodu, že můžete dělat blbého, omluvit to automatickým úkonem, pokud by ho po vás chtěli nebo vás osočili později z lumpárny a furt z toho vyjdete jako lilie. Ale omlouvejte Vaška, kór když nad ním nejprve uznale pokýve, pak si jej tak trapně strčí do kapsy a nakonec si ještě jako kretén zapne sako, které mi, jen tak meziřečí, přijde na něj snad i trochu malé, ale možná jen blbě vidím.
Na veřejnou rozpravu něčeho takového se mám moc rád. Leda byste tam měl nějaké své extempore, pak bych o tom začal uvažovat. Nepejorativní, neironický a šokující údiv, to je, pravda, zajímavý oříšek. Bohužel mě jako první napadlo jen nudné, avšak upřímné a uznávající "Hmmmmmmmmm!" doprovázené lehkým úšklebkem, uznalým pokýváním hlavy, pozvednutým obočím a pohledem do prázdna s očima jako maličké tenisáčky ©. Není nad co nejvíc přirozené, avšak stále hrané neverbální dojmy a to, co pod něma má drtivá většina lidí kromě pár autistů zakódováno. Mluva a slova, to je záležitost několika posledních století. A furt je to záležitost, kterou každý dvaapůltý vnímá v podstatě jinak...
