Indikaci brždění pomocí za oknem ubíhajících stromů jsem zažil kdysi při službě své, tehdy ještě socialistické vlasti, kdy ve štábní kanceláři v přízemí seděli proti sobě na židlích tzv. "mazáci", a simulovali cestu vlakem domů. Před kanceláří na buzerý áku běhala řada vyholených mladých vojáků s větvemi v ruce, a na konci štábní chodby dva vyholenci v roli dozorčích museli dělat občas "Hůůůůů !!!", a občas vyvolávat příjezd do stanice. V tu chvíli mladí vojáci s větvemi venku před okny zpomalili. Protože jsem byl v roli sedících, navrhl jsem aby další dva mladí vojáci nakláněli při brždění židle ve směru brždění, samozřejmě vždy proti sobě.S tím kelímkem mne to tehdy nenapadlo, kelímek by se tam těžko sehnal, ale mohli jsme si vzít hrnky s kafem do ruky. Bohužel jsme museli simulaci brzy rozpustit, protože do kasáren se dostavil z vedlejší budovy velitel útvaru, protože ho rušilo v pití stále podivné neobvyklé houkání... .
