Z hlediska využití nelinearity feromagnetických materiálů třeba k detekci se mi s počátků radiotechniky líbil třeba edisonův magnetický VF detektor s běžícím drátem , pocházející z Menlo parku, a nebo pak jeho "brzdící" reproduktor, což byl otáčející se sodou napuštěný křídový válec drhnoucí o kontakt membrány. Spolu s uhlíkovým mikrofonem to prej bez jakýhokoli zesilovače hulákalo po baráku. Je vidět, že na rozdíl ode dneška, kdy se lidé utápoějí ve supersložitých nesmyslech, ale nemají jediný použitelný prakticky využitelný nápad, neměli naši předchůdci v hlavách s prominutím "nasráno" tak moc jako dnes...
