Když si vzpomenu na šumavské pašeráky z padesátých let minulého století s kapsami s hrstmi rozdrcené arzenové rudy, kterou celé dny žvýkali, a pak byli schopný táhnout přes hranice na zádech dva dny po horách dva padesátikilový bágly s kontrabandem, a umírali ve sto letech z důvodů, že je na zastávce přejel ožralé místní autobus, tak se musím tak nějak inzerované jedovatosti koloidního stříbra skoro smát...
