Jeden můj příbuzný, kterého jsem vždy považoval podle jednání za blbce, se stal za dvacet let usilovné šestnáctihodinové píle konečně multimilionářem. Když jsem se ho ptal, jestli když byl jen blbec nebylo pro něj v podstatě lepší než když je teď blbec-multimilionář, urazil se. Odlej pak zase do Thajska, a přivezl si střevní červy a malárii. Zase jsem se ho ptal, jestli není lepší bejt jen blbcem, nemít na Thajsko, ale nemuset se vláčet měsíce po nemocniciích, nedal pokoj a odjel do Afriky, a přivezl si nohy rozkousané od pouštních blech. / chodit v sandálech na poušti.../. Blbec se prostě ozná podle toho, že opakuje omyly, a když vydělá nějaké prachy, tak se s tím nakonec zničí...
