1) Není třeba psát opakovaně ten samý kód. Stačí vždy jeden if, který případně vrátí číslo chyby vyššímu bloku v hierarchii. A někde výš může být např. funkce, která ošetřuje všechny chyby hromadně. Představivosti se meze nekladou.
2) Programátor by měl mít přístup ke zdrojáku a/nebo dokumentaci od každé funkce, kterou použije. Pokud ne, je něco hodně špatně.
To samé platí pro i návratové hodnoty. Chybu lze indikovat různými prostředky - třeba záporným číslem, chybovým kódem (tady určitě je žádoucí použít #define), globální proměnnou nebo vracením struktury
