Místní pamětník tam za dvě piva v kantýně strašně rád vyprávěl, jak jednou v deset žral chleba se salámem a pil pivo na dvoře, najednou dvacet metrů od něj spadla s rachotem stěna, z haly něco vylítlo na dvůr, proletělo to i protější stěnou, a pak už nic nebylo vidět v mraku prachu. On myslel, že došlo k bombardování, ale jen ze zkušebny vylítnul rozfázovanej pětitunovej rotor nějakýho lodního motoru. Viděl jsem spoustu pantátů v montérkách s lajblem, jak z nich jde pivo, a oni klidně otočí kolem na panelu, pohasnou žárovky, a dvacet tun oceli se dá s hukotem do pohybu. Ovšem časem jsem přišel na to, že člověk by se měl mít víc rád, a i když ho okolí třeba nebude považovat za machra, tak nelezt třeba do chodeb, kde vedou příliš silný dráty, a podobně.
