Když jsem studoval, tak jsem měli na výrobní praxi malýho mistra s brejlema jak skleničky, a ten vždycky, když se vožral, tak si odešel stříhat nehty na ruce na obrovských padacích nůžkách. Vždy to byly dělové rány, my tam stáli, a čekali jsme prsty na betonu, a nikdy se mu nic nestalo. Jindy jsem v Jawě / dnes už ta továrna neexistuje / viděl dalšího mistra, jak si u běžící frézy stěžoval že blikají zářivky, zkoušel, jestli se to ještě točí, a jeho kolega vedle u stroje dostal do obličeje jeho dvěma prsty.
