Ty sváry by opravdu neměly být vydulé nad okraj, ale zateklé dovnitř. Když jsem kdysi dělal papíry na sváření v tom VOP, tak tam všechno předehřejvali před vařením elektrikou takovýma obrovskýma ledlampama s bandou asi 5l. Když se pak takovej horkej svár převaří elektrodou, jednak překvapivě dobře a do hloubky zateče, a jednak, když se odseká struska, tak je krásně hladkej, propadá se uprostřed pár desetin milimetru pod povrch, a když vzorek řízneme kolmo, tak je vidět kolem sváru asi centimetrové kulaté pásmo. Pokud řízneme vzorek vařený za studena, tak jsou vidět jen dvě svařovací pásma na okrajích sváru. nepatrne se tomu dá pomoct, když použijeme tenší elektrodu s vyšším proudem, ale toho jak při tom předehřátí se nikdy nedosáhne. Samozřejmě že když to má držet nějaký extrémní tlaky, tak to nesmí chladnout rychle, a musí se to zakrejt, tam to dělali azbestovým pytlem od hasičáku. Výsledky se dají snadno ověřit na trhačce, a nebo na ohýbačce. Prakticky všehcny sváry zastudena praskají při tahu i dvacet procent pod normou, a ty nezakryté pak při ohybu vzorku krásně vržou...
