Dívám se se zájmem na ten hranatý olověný kontejner na radioaktivní zářiče, a připouštím, že je to první hranatý typ, který jsem dosud viděl, a viděl jsem jich za život pěknou řádku....Na ty hašlerky je to dobrý. Jinak bych chtěl doporučit vyzkoušení méně pracné metody na výrobu takových monster z olova, a to udělat ploché desky, postavit to na azbestovou deku, sešpendlit to ocelovými tenkými špendlíky do žádaného tvaru, ohřát opatrně tak 50 stupňů před bod tání olova, a v podstatě bezpracně hloubkově spájet třeba i pistolovou páječkou. Olovo je v tomto stadiu dokonale plastické, a dá se i modelovat, vyhladit, dá se na povrchu otisknout či vytvořit jinak jakýkoli vzorek, a podobně. Kdysi jsem vytvořil tuto technologii pro sochače.

18.06.2014 (14:59:28)
# IP X
.:
Ještě k té olověné či cínové technologii, abychom tady neprobírali pořád jen Antidotovy abusy na brzdovku, viděl jsme mladého ambiciozního sochaře, který jak to spatřil tak se hned považoval za vynálezce, postavil to na vařič, ono mu to samozřejmě chodilo, po nějaký době se mu to začalo znenadání "potit", a za minutu mu to steklo do bot. Mít plný boty olova, to je zvláště pro ambiciozního člověka požitek. Zvláště pro "vynálezce"...

18.06.2014 (22:34:55)
# IP X
.:
Problém u týhle metody je v udržení teploty. Proto píšu o tý azbestový dečce, někdy stačí i bavlněnej hadr, ne plastový, ten se roztaví. Foukat se na to dá po předehřátí teplovzdušnou pistolí. Pokud dosáhneme vhodné teploty, dá se s olovem pracovat setjně snadno jako s řídkou plastelínou. Dá se i přidávat tyč nebo tenký drát. Zajímavé je, že se do toho dají i obtiskovat různé obrazce, které jinak vyrýt by trvalo hodiny a nikdy by to tak dobče nedopadlo. Pokud to přehřejeme, tak se to znenadání skokem rozteče. Chce to praxi a trpělivost.
