Z hlediska nostalgie se mně ta zpožďovací magnetostrikční linka strašně líbila, protože se to seřizovalo jedním šroubem, který mechanicky hýbal jedním snímačem po tom drátu. Pokud člověk nevěděl, kde se nachází přesně bod, kdy se na obrazovce objeví obraz, mohl si s tím hrát dny a týdny, a nakonec byl skálopevně přesvědčen, že to ani vyvolat nejde. Linka měla strašnou nevýhodu v tom, že byla značně teplotně závislá. Z jiných zajímavých mechanických pamětí by bylo možné hodiny udělat třeba se skleněnou zpožďovací linkou z televize, do které se vejde spolehlivě celý jeden barevný řádek obrazu. Samozřejmě že by to bylo znamenité konstruktérské cvičení, a odměnou vyděšený pohled Blbců, kteří by ani nepochopili, co to taková linka je, a nebo se dokonce pokusili to doma oživovat také....
