Podezíravost člověk ztratí jen praktickým pokusem. Jako předchozí piják peroxidu vodíku jsem zažil Kežmarok, a dvěstě lidí v kasárnách při epidemii dyzentérie. V radiodílně tam seděl ještě druhý nedotčený , a když jsem za ním jednou přišel černit na pásmu, řekl mi: Jestli mi to tu posereš, tak to automaticky uklidíš, támhle je kýbl a hadr. A když jsem mu zdůvodňoval, že piju peroxid, řekl mi: Vyser se na peroxid, a zkus tohle. V ešusu se v bílé močce válela nějaká zrezavělá ruská UKV trioda. Jako chuťovkář jsem zavřel oči, a dal si panáka. Tak jsme se seznámil s poměrně nedokonalou ale také účinnosu formou nanostříbra. Ti, co žrali chlorové tablety a endiaron se za měsíc vysrali z podoby. Imunita nakonec samozřejmě zvítězila. Když jsem se ptal kamaráda, proč to neřekne vračovi, řekl mi: Ty vole, když serou, tak mají co dělat, a nevotravujou. Když jsem se ptal místního vrače, řekl mi slovensky s bledou tváří:
Keď vojaci poučujů lekára, je to tragédija...
a pak v něm hluboce šplouchlo, a odběhl pryč.....
