Pokud existuje někdo, kdo v devadesátých letech nezaváhal, skoupil za babku tehdejší třeba packarďáckej šrot, kdy se za 40 korun dala v Truhlářský koupit deska, která na sobě měla asi 1,5 gramů zlata, hodil toho půl tuny do sklepa a nebyl hamoun, tak má dneska vyděláno. Bohužel, takových lidí neexistuje mnoho, a tak se během času nechali vyssát Safenou, které to prodávali za babku, a dneska si trhají vlasy na hlavě. Kdysi jsem na to řešil "domácí" bezodpadový cyklický kyanidový proces, kde se smejvalo zlato ze všeho kde byla i stopa, vylučovalo se to bezproudově na zinek, a zbylý vysoce toxický odpad se zprracovával dosud nepatentovaným způsobem tak, že výsledkem byl opět čistý kyanid sodný, a asi tisícina dále nepoužitelného v podstatě nejedovatého odpadu, než je obvyklé normálně. V letech 1989 a 90 jsem se s tím nějaký čas živil, protože bylo dost masa, a pokud měl člověk dobrou technologii, házelo to skoro bezpracně příjemný přivýdělek okolo třiceti papírů měsíčně. Dnes něco nosit vekslákům do safeny může jen naivní blbec. Přesto znám lidi, kteří ještě pořád nosí v kapsách pětidekové nugety z počítačových komponentů velké jak lžíce do polívky....
