Elektrický paralyzér útočníka ochromí pomocí elektrického šoku. Při krátkém kontaktu s napětím dostane elektrický šok který ho na krátkodobě ochromí odradí od dalšího útoku. Při delším kontaktu s napětím (více než 1s) dochází ke svalové křeči, útočník padá na zem. Až několik minut je neschopen koordinovaného pohybu.
Paralyzér funguje jako dvojstupňový měnič. První stupeň s vf trafem zvyšuje napětí baterie na několik stovek voltů až několik kV. Tímto napětím se nabíjí kondenzátor. Po nabití se kondenzátor vybije do druhého (pulzního) trafa, které zvýší napětí na cca 10 - 50kV. (údaje na paralyzérech jako 100 000 V nebo i 2 000 000 V jsou vymyšlené, napětí 2 000 000 V by vytvářelo ve skutečnosti výboje dlouhé více než 2m - výrobci se předhánějí kdo bude mít na svém výrobku větší číslo a hřeší na neznalost veřejnosti.) Opakovací frekvence je asi 5 - 40Hz.
Existují 3 základní typy: Tyristorový, jiskřišťový a násobičový. Jiskřišťové jsou jen nejlevnější typy, jsou velmi nespolehlivé a neúčinné. Tyristor je zde nahrazen jiskřištěm. Napětí baterie se zde zvyšuje tranzistorovým měničem. Pro zapálení jiskřiště je potřeba vyšší napětí (alespoň 1kV) a proto se někdy za měnič připojuje pomocný násobič, aby sekundární napětí prvního trafa nemuselo být tak vysoké. Po nabití kondenzátoru na dostatečné napětí se zapálí jiskřiště a umožní vybití kondenzátoru do pulzního trafa. Princip je podobný teslovu transformátoru. Tyristorové paralyzéry jsou spolehlivější a účinnější - jiskřiště je nahrazeno tyristorem. Napětí kondenzátoru nemusí být tak vysoké, stačí asi 250 - 500V. Tyristor se řídí diakem, doutnavkou nebo odporovým děličem (u tyristoru s citlivou řídící elektrodou). Násobičové paralyzéry mají jen jedno trafo s vyšším výstupním napětím, následované vysokonapěťovým násobičem z kaskády diod a kondenzátorů. Jejich výstupní napětí je stejnosměrné. Díky kondenzátorům v násobiči jsou impulzy velmi hlasité. Při přímém kontaktu s kůží útočníka se však kondenzátory nevybíjí v impulzech, ale teče spojitý proud, což může výrazně snížit účinek. Je tedy potřeba, aby se elektrody k tělu jen přiblížily, ale nedotýkaly se ho.
Zvolil jsem tyristorovou verzi. Měnič napětí jsem vyrobil s MOSFETem, protože "dětské" dvojčinné měniče s bipolárními tranzistory používané v komerčních paralyzérech mají účinnost okolo 20%. Účinnost mého měniče je asi 75%. Pracovní frekvence je asi 80 - 120kHz. Jako spínač druhého stupně jsem použil tyristor, jako ovladač řídící elektrody slouží 4 doutnavky v sérii (jejich zápalné napětí je asi 95V, celkem tedy 380V). Opakovací frekvence paralyzéru je asi 30 - 50Hz. Transformátor měniče je na feritovém jádře EE s průřezem středního sloupku 20 - 25 mm2. Vzduchová mezera je ve středním sloupku a je cca 0,5 mm silná. Primár má 2x 12z drátem průměru 0,4mm, sekundár má 700z drátem 0,1mm. Sekundár se vine v několika vrstvách, které se od sebe izolují - jinak by se lak značným napětím prorazil. Polaritu sekundáru je nutné dodržet! Impulzní vn trafo s napětím mnoha kV se špatně shání a jeho výroba je velmi náročná. Na jeho místě lze použít miniaturní vn transformátorek pro zapalování Xe výbojek nebo 2 takové transformátorky s primáry paralelně a sekundáry sériově. Paralyzér má dvoje elektrody: jedny tzv. zkušební, které jsou k sobě blíž. Mezi nimi přeskakuje výboj při provozu naprázdno. Výboj omezuje max. napětí a také slouží k zastrašení útočníka. Druhé, hlavní elektrody směřují dopředu. Vzdálenost mezi nimi je značně větší než vzdálenost mezi zkušebními. Těmito elektrodami teče proud do děla útočící osoby :). Paralyzér lze napájet 6ti články 1,5V nebo 6ti až 7mi články 1,2V (NiCd nebo NiMH). Velice vhodné jsou také 2 články Li-ion nebo Li-pol spojené do série (2x 3,7V). Paralyzér odebírá okolo 1,5A, takže běžné destičkové baterie 9V nelze použít.
