>Wehrner
Zaujal me tvuj docela rozsahly prispevek o tom stahovani blesku, taky sem o tom uz kdysi premejslel... To si jen tak pokusoval ciste z vlastniho zajmu nebo v ramci nakyho skolniho/vedeckyho projektu. Videl sem ze se tim nekde zabejvali na profi urovni pomoci raketek a este vykonnych laseru...
Taky se podivuju, ze si pouzil mgf pasku, sem mel za to ze ty oxidy zeleza sou dost nevodivy...
Do jaky vysky si ti ty balony cca vystoupaly nez doslo k uderu? Ono to bude jiste zavisly i na terenu a spouste dalich okolnsti. A jaka byla uspesnost co do poctu zasazenych/vypustenych balonu.
Jinak si myslim, ze vznik RTG u blesku asi moc nehrozi, protoze v ty husty atmosfere dojde ke strasne mnoha srazkam s molekulama plynu ze ty castice nemaji sanci se urychlit na potrebnou energii. Proto vyzadujou RTG lampy pomerne vysoky vakuum, aby naopak urychleny elektron nebyl na ceste k terci nicim rusen. A pokud nekdo neco detekoval treba GMT, tak to bude spis efekt indukce EMP, stejne tak je nesmysl merit s GMT kolem teslaku...
Diskuze - danyk.cz
Vlákno z kategorie: Hlavní diskuze
Celkem 20 odpovědí.RayeR 
:
: .:
Ty magnetopásky mají dle původu různý odpor, ale co jsem měl v ruce, tak většinou tak 100 Kohmů ,a centimetr, a to ještě jen na jedné straně. Daleko lepší na pokusy s tím bleskem je tenounký drát, který má na povrchu značnou hustotu intenzity elektrického pole. Taky čím tenší drátek, tím větší délku ho balonek může vynést. Opět bacha, pokud se povede, ta detonace je děsná, a jde to někdy i v bezmračném slunečném dni, znenadání. To sršení je charakteristické. Ta magnetická ůáska by se jako anténa použít nedala, a připadá mi moc těžká.
Wehrner:
No, je to již opravdu velmi dlouho - někdy v první polovině devadesátých let jsem se tímto experimentálně a čistě z vlastního zájmu zabýval a jelikož tehdá ještě v podstatě neexistovaly ty dnes známé vědecké granty na každou hloupost, jednalo se o výzkum čistě amatérský můj a ještě několika nadšenců. Zájem by to tehdy vyvolalo hlavně tak u příslušníků SNB :-) Celé se to točilo o můj letitý zájem o raketové motory, jejich konstrukci a pyrotechniku obecně, a hlavně jsme to samozřejmě chtěli taky vyzkoušet.
Po technicky a materálově náročných a ne moc úspěšných pokusech s cu drátky v raketkách jsme přešly na experimenty s těmi balónky, což bylo na přípravu nesrovantelně jednodušší.Uvědomte si, že raketa má vzadu trysku, kde vystupuje opravdu silný a agresívní proud ablazívních spalin velmi vysoké teploty, takže jemný drátek vhodný hmotnostně i mechanicky se v tomto prostředí a při rychlém odvíjení velmi snadno poškodí - silný drátek je zase těžký a hůř se odmotává. Odvíjení bylo možné realizovat pouze z cívky umístěné přímo venku na trupu rakety, v její spodní části, pod speciálně tvarově upravenými stabilizátory, tak aby ještě nebyla výrazně narušena aerodynamická stabilita modelu rakety. Absolutně největším problémem pak byl samotný start a přetrhávání drátku při něm, vlivem vysokých hodnot zrychlení - jak jsem popisoval níže. Pokud se toto vše však podaří vychytat, pak mají rakety před balónky hned několik jednoznačných předností. Za prvé je to již samotný princip, kdy rychle stoupající raketa drátkem náhle rozruší homogenitu elektrického pole a zároveň ho velmi zhustí před hlavicí, čímž dojde k lavinovitému průrazu vzduchu a vytvoření slušného bleskového kanálu. Další předností je relativně dobrá kontrola místa úderu blesku, perfektní odolnost vůči povětrnostním vlivům, rychlost přípravy a operativní volba směru odkud chceme stáhnout blesk. Ten i pokud se ho podaří takto stáhnout, praští stejně vždy mimo místo ukotvení drátku, potažmo rampy - toto je velmi nepředvídatelné a nebezpečné - Prostě ty odskoky jdou do všech stran v okruhu mnoha desítek metrů. Dá se tomu částečně předejít vhodnou volbou terénu a ideálně blízkostí nějaké masívní kovové konstrukce poblíž - třeba dnes ty rozšířené rozhledny, nebo my jsme využily stožár VVN i starší vrtnou věž. Potíž je samozřejmě velmi rychle vybrat a přepravit se na vhodné místo v souvztažnosti a předpokladu směru blížící se supercely - ty vydatné letní bouřkové konvekce totiž přicházejí a vyvíjejí se velice rychle.
Obrovskou nevýhodou řešení s raketami je vysoká cena každého startu - raketa, motor i cívka je v tomto případě bez návratového zařízení tedy na jedno použití - a šílená technologická náročnost přípravy. Kdo někdy dělal modely ví, že stavba funkčního modelu není práce na 2 hodiny a výroba raketového motoru včetně přípravy paliva tak to je kapitola sama pro sebe. Vzhledem k požadované výšce a rychlosti dostupu a také nosnosti rakety, začíname s motory laborovanými tak od cca 200g minimální hmotnosti paliva - tedy na nějaké ohňestrůjné rachejtličky z komerčního prodeje rovnou zapomeňme.
Po technicky a materálově náročných a ne moc úspěšných pokusech s cu drátky v raketkách jsme přešly na experimenty s těmi balónky, což bylo na přípravu nesrovantelně jednodušší.Uvědomte si, že raketa má vzadu trysku, kde vystupuje opravdu silný a agresívní proud ablazívních spalin velmi vysoké teploty, takže jemný drátek vhodný hmotnostně i mechanicky se v tomto prostředí a při rychlém odvíjení velmi snadno poškodí - silný drátek je zase těžký a hůř se odmotává. Odvíjení bylo možné realizovat pouze z cívky umístěné přímo venku na trupu rakety, v její spodní části, pod speciálně tvarově upravenými stabilizátory, tak aby ještě nebyla výrazně narušena aerodynamická stabilita modelu rakety. Absolutně největším problémem pak byl samotný start a přetrhávání drátku při něm, vlivem vysokých hodnot zrychlení - jak jsem popisoval níže. Pokud se toto vše však podaří vychytat, pak mají rakety před balónky hned několik jednoznačných předností. Za prvé je to již samotný princip, kdy rychle stoupající raketa drátkem náhle rozruší homogenitu elektrického pole a zároveň ho velmi zhustí před hlavicí, čímž dojde k lavinovitému průrazu vzduchu a vytvoření slušného bleskového kanálu. Další předností je relativně dobrá kontrola místa úderu blesku, perfektní odolnost vůči povětrnostním vlivům, rychlost přípravy a operativní volba směru odkud chceme stáhnout blesk. Ten i pokud se ho podaří takto stáhnout, praští stejně vždy mimo místo ukotvení drátku, potažmo rampy - toto je velmi nepředvídatelné a nebezpečné - Prostě ty odskoky jdou do všech stran v okruhu mnoha desítek metrů. Dá se tomu částečně předejít vhodnou volbou terénu a ideálně blízkostí nějaké masívní kovové konstrukce poblíž - třeba dnes ty rozšířené rozhledny, nebo my jsme využily stožár VVN i starší vrtnou věž. Potíž je samozřejmě velmi rychle vybrat a přepravit se na vhodné místo v souvztažnosti a předpokladu směru blížící se supercely - ty vydatné letní bouřkové konvekce totiž přicházejí a vyvíjejí se velice rychle.
Obrovskou nevýhodou řešení s raketami je vysoká cena každého startu - raketa, motor i cívka je v tomto případě bez návratového zařízení tedy na jedno použití - a šílená technologická náročnost přípravy. Kdo někdy dělal modely ví, že stavba funkčního modelu není práce na 2 hodiny a výroba raketového motoru včetně přípravy paliva tak to je kapitola sama pro sebe. Vzhledem k požadované výšce a rychlosti dostupu a také nosnosti rakety, začíname s motory laborovanými tak od cca 200g minimální hmotnosti paliva - tedy na nějaké ohňestrůjné rachejtličky z komerčního prodeje rovnou zapomeňme.
Wehrner:
pokračování
U balónků je situace sice snažší, avšak mají mnohem víc nevýhod a úskalí. Nepřekonatelný problém zde představuje vítr, který je přítomný v podstatě vždy ve velké síle a obvykle předchází bouřkový systém, takže je nutné zajet do bouřky, nebo spíš dost za ni a balónek vypustit po větru směrem do ní. Stoupání balónků trvá celkem dlouho. Je potřeba provést nejdřív řadu pokusů nanečisto, než se vychytá doba vyhození cívečky. Největší problém ovšem představuje nepředvídatelnost místa svodu, balónky si letí kam chtějí a v podstatě libovolně dlouho - to je nebezpečné v tom, že můžete někoho o kilometr dál klidně i zabít, nebo s tím někde nad vesnicí napáchat škody. Balónky je možné pozorovat v podstatě jenom dalekohledem a to je mnohdy v dešti taky celkem obtížné. Samotné vypuštění cívky lze dnes levně realizovat i bezdrátově, to dříve nebylo tak snadné, takže jsme tam měli vždy nějaký autonomní časovací mechanismus - to na bezpečnosti rozhodně nepřidávalo.
Co se týče použití magnetofonových pásek a poznámky k vodivosti oxidu kovů.
Předně mgf páska není jenom pouhý oxid v pojivu. Jedná se o vícevrstvé médium, kde mechanickým nosičem je polyesterová páska a na ní je teprve naneseno lepidlo(pojivo) s mixem nejrůznějších přidaných materiálů, mimo samotných oxidů kovů (Fe, Cr, ferit baria atd.) jsou použity i rozptýlené částice elementárních kovů nejčastěji mědi, hliníku, nebo mosazi, či grafitu, sloužících právě pro zvýšení vodivosti za účelem ochrany pásky před elektrostatickými účinky a výboji při přehrávání/záznamu, či převíjení. Filmové pásky měli dokonce i samotnou speciální grafitovou vrstvu. Páska tedy rozhodně není nevodivá. Ono při bližším prozkoumání pod mikroskopem, nebo třeba i při slunečním světle tam ty částečky jsou třpytivě pěkně vidět. Přesné složení je samozřejmě předmětem výrobního tajemství jednotlivých firem.
Délky návinů pro představu jsou u audiokazety C90 kolem 140m a u VHS E240 kolem 350 m - takže délkově obvykle dostačující.
Pokud se blesk náhodou svést podaří, pak u Cu drátku má vždy nazelenalou barvu a u kazety normální bílou, nebo nepatrně do zlatova.
Výsledek je téměř vždy velká loterie, nosičů je potřeba mít připravených vždy více.
Tak to je jenom pár mých osobních nejdůležitějších postřehů k této tématice.
U balónků je situace sice snažší, avšak mají mnohem víc nevýhod a úskalí. Nepřekonatelný problém zde představuje vítr, který je přítomný v podstatě vždy ve velké síle a obvykle předchází bouřkový systém, takže je nutné zajet do bouřky, nebo spíš dost za ni a balónek vypustit po větru směrem do ní. Stoupání balónků trvá celkem dlouho. Je potřeba provést nejdřív řadu pokusů nanečisto, než se vychytá doba vyhození cívečky. Největší problém ovšem představuje nepředvídatelnost místa svodu, balónky si letí kam chtějí a v podstatě libovolně dlouho - to je nebezpečné v tom, že můžete někoho o kilometr dál klidně i zabít, nebo s tím někde nad vesnicí napáchat škody. Balónky je možné pozorovat v podstatě jenom dalekohledem a to je mnohdy v dešti taky celkem obtížné. Samotné vypuštění cívky lze dnes levně realizovat i bezdrátově, to dříve nebylo tak snadné, takže jsme tam měli vždy nějaký autonomní časovací mechanismus - to na bezpečnosti rozhodně nepřidávalo.
Co se týče použití magnetofonových pásek a poznámky k vodivosti oxidu kovů.
Předně mgf páska není jenom pouhý oxid v pojivu. Jedná se o vícevrstvé médium, kde mechanickým nosičem je polyesterová páska a na ní je teprve naneseno lepidlo(pojivo) s mixem nejrůznějších přidaných materiálů, mimo samotných oxidů kovů (Fe, Cr, ferit baria atd.) jsou použity i rozptýlené částice elementárních kovů nejčastěji mědi, hliníku, nebo mosazi, či grafitu, sloužících právě pro zvýšení vodivosti za účelem ochrany pásky před elektrostatickými účinky a výboji při přehrávání/záznamu, či převíjení. Filmové pásky měli dokonce i samotnou speciální grafitovou vrstvu. Páska tedy rozhodně není nevodivá. Ono při bližším prozkoumání pod mikroskopem, nebo třeba i při slunečním světle tam ty částečky jsou třpytivě pěkně vidět. Přesné složení je samozřejmě předmětem výrobního tajemství jednotlivých firem.
Délky návinů pro představu jsou u audiokazety C90 kolem 140m a u VHS E240 kolem 350 m - takže délkově obvykle dostačující.
Pokud se blesk náhodou svést podaří, pak u Cu drátku má vždy nazelenalou barvu a u kazety normální bílou, nebo nepatrně do zlatova.
Výsledek je téměř vždy velká loterie, nosičů je potřeba mít připravených vždy více.
Tak to je jenom pár mých osobních nejdůležitějších postřehů k této tématice.
RayeR :
: Raketkama na TPH jsem se pred lety taky zabejval, nejveci mela asi 2.5x10cm, zkousel jsem ruzny materialy a trysky (vcetne ocelovy trubky - taky to letelo), dolet do vejsky si netroufam odhadnout, tak 50-100m max... S pripravou paliva sem taky zazil obcas horke chvilky, jednou doslova (od te doby sem to uz nemichal nikdy doma :) No jak rikas, problemy s tim odvijenim dratu a ovlivnenim letu budou asi dost zavazny...
A u toho balonku, proc by neslo pouzit prosty odvijeni ze zeme? Samozrejme pokud nebude vitr. Ale jak zminoval A/B, jesi to muze zafungovat i mimo akutni bourku (ci v povestnem klidu pred bouri). Jen netusim do jake vysky by ten balon musel vystoupat aby se povedlo neco chytit. Jiste tomu pomuze i vhodna volba vyvyseneho mista ci treba ten VVN stozar se mi jevi jako dobry startovni bod :)
Jinak taky jsem uz spis pametnik starsich dob, kdy za nas zadne SOC a granty nebyly, takze veskere pokusy na vlastni triko. No, aspon to cloveka nauci recyklaci a optimalnimu vyuziti zdroju :)
Ten odpor pasky si zkusim zmerit, ale obavam se, ze to bude nelinearni. Pri malem napeti se ty castecky kovu budou tvarit patrne izolovane mikroskopickou vrstvickou izolacniho pojiva a teprve pri vyssim napeti se to prorazi - neco jako varistor. Vzdyt i ferit je pro ohmetr nevodivy ale teslakem s nim muzu tahat vyboje jako s kusem dratu. Proto asi A/B zminoval tu nepouzitelnost na antenu. Taky myslim ze s tenkym dratkem z relatka nakych 0.05 by slo dosahnout lepsiho efektu, ale paska ma zas veci mech. pevnost.
A na zaver nesmi chybet tento genialni obrazek, kery milovnici blesku jiste dobre znaji :)
http://freeenergynews.com/Tangent/images/bottled_lightn...
A u toho balonku, proc by neslo pouzit prosty odvijeni ze zeme? Samozrejme pokud nebude vitr. Ale jak zminoval A/B, jesi to muze zafungovat i mimo akutni bourku (ci v povestnem klidu pred bouri). Jen netusim do jake vysky by ten balon musel vystoupat aby se povedlo neco chytit. Jiste tomu pomuze i vhodna volba vyvyseneho mista ci treba ten VVN stozar se mi jevi jako dobry startovni bod :)
Jinak taky jsem uz spis pametnik starsich dob, kdy za nas zadne SOC a granty nebyly, takze veskere pokusy na vlastni triko. No, aspon to cloveka nauci recyklaci a optimalnimu vyuziti zdroju :)
Ten odpor pasky si zkusim zmerit, ale obavam se, ze to bude nelinearni. Pri malem napeti se ty castecky kovu budou tvarit patrne izolovane mikroskopickou vrstvickou izolacniho pojiva a teprve pri vyssim napeti se to prorazi - neco jako varistor. Vzdyt i ferit je pro ohmetr nevodivy ale teslakem s nim muzu tahat vyboje jako s kusem dratu. Proto asi A/B zminoval tu nepouzitelnost na antenu. Taky myslim ze s tenkym dratkem z relatka nakych 0.05 by slo dosahnout lepsiho efektu, ale paska ma zas veci mech. pevnost.
A na zaver nesmi chybet tento genialni obrazek, kery milovnici blesku jiste dobre znaji :)
http://freeenergynews.com/Tangent/images/bottled_lightn...
.:
Já jsem počítačové pásky 1/2" kterých jsem měl doma hafo snažil na něco konkrétního použít, ale uspěl jsem jen u van de grafu, případně Marxova generátoru. Jinak se s tím dají přivazovat bezvadně stromky, a chrání to v zimě a na jaře geniálně kůru proti okusování zajíců a pod. Pak se to dá taky bezvadně použít jako polarografické elektordy , ale zase záleží na typu. Co se týče zdroje vodíku pro balonky, používal jsem kyselinu solnou a hliníkový plech. Reakce se nastartuje kouskem alobalu s pár mililitry, a když se to reakcí ohřeje na takových 60-70 stupňů, tak se přikapává další HCl. Pivní flaška 32 procentní dá klidně víc než 10l, nutný je však vodík ochladit, a zbavit páry, jinak je zvláště větší balon těžký, protože to v tom kondenzuje. Jako velice dobrý balon se dá použít velmi jemný černý polyetylenový pytel. Pakliže ho dobře vyvážíme aby chodil po zemi a vypustíme večer, máme zábavu na celou noc. Soused ho jednou honil okolo stavení na prázdninách na šumavě vidlemi. Byl to starý vyděšený muž, a vydával zajímavé klamavé bojové výkřiky. ten pytel chodí v jemném vánku kolem stavení, a přimyká se ke stěnám. Doporučuji vyzkoušet. Co se týče raket, měl jsem kdysi standart: Na voskovanou násadu koštěte se navinul v několika vrstvách novinový papír prosycený epoxidem, pak vrstva tenkého ocelového pletiva s drátkem 0,3 mm, a na to další epoxidová vrstva novin. Druhý den se koště nahřálo v troubě a trubka svlíkla. Z koštěte se uřízly asi dva centimetry, a získala se hlavice, a další dva centimetry a provrtáním 6 mm vrtákem se dostala tryska. Jako palivo se používal noviny namočené v travexu, později v ze soli vyrobeném chloristanu. Svinutím papírů vznikla vevnitř i pořadovaná dutina. Vše se z hlediska snadné výroby nahoře i dole zvenčí stáhlo vodovodními páskami, s nímž se přidělala i stav bilizační tyč, a zapalovalo se to normální zápalnicí vloženou do trysky. Dolety byly podstatně vyšší než vietnamské ohňostrojné rakety, někdy i kilometr daleko. Pokud se do rakety přidalo trochu naftalínu, udělalo to výraznou černou stopu na nebi. pamatuji si na svůj první a poslední půlkilový raketový motor M-60, a svou stressovanou babičku, která zírala na sloup černého dýmu a myslela že přilítli mimozemšťani. Neměli mne rádi ani zelení vodníci, které tatínek, když mne seřezal, uplácel pivem a rumem...
Wehrner:
obrázek je suprovní 
s těma balónkama a odvíjením od země jsem to už psal minule. I velmi tenký drátek, pokud se několik desítek metrů do výšky odmotá, bude v proudu vzduchu, vlivem aerodynamického odporu, působit jako pětikilové závaží a potáhne ten balónek dolů - to chce praktický test a hned ti bude jasné o čem mluvím. Balónek tak v podstatě zůstane viset v nevelké výšce úměrné síle proudění a délce vymotaného drátu a pod ním bude hóódně velkým průvěsem drát vlát téměř nad zemí. Ještě trochu terminologii "balónek" je zde trochu zavádějící pojem, lepší je počítat spíš s několika "balónky" protože jeden ten pouťový uzvedne tak akorát sám sebe. Takže bu´d sehnat nějaký větší (dá se) nebo svázat tak 5-6 ks minimálně.
Jinak minimální výška pro svod neexistuje - to samozřejmě záleží především na momentálních podmínkách a lokálních elektrických poměrech v atmosféře a při bouřce taky na výšce ve které se nachází. Rozhodně počítej ale 100m jako minimum.
s těma balónkama a odvíjením od země jsem to už psal minule. I velmi tenký drátek, pokud se několik desítek metrů do výšky odmotá, bude v proudu vzduchu, vlivem aerodynamického odporu, působit jako pětikilové závaží a potáhne ten balónek dolů - to chce praktický test a hned ti bude jasné o čem mluvím. Balónek tak v podstatě zůstane viset v nevelké výšce úměrné síle proudění a délce vymotaného drátu a pod ním bude hóódně velkým průvěsem drát vlát téměř nad zemí. Ještě trochu terminologii "balónek" je zde trochu zavádějící pojem, lepší je počítat spíš s několika "balónky" protože jeden ten pouťový uzvedne tak akorát sám sebe. Takže bu´d sehnat nějaký větší (dá se) nebo svázat tak 5-6 ks minimálně.
Jinak minimální výška pro svod neexistuje - to samozřejmě záleží především na momentálních podmínkách a lokálních elektrických poměrech v atmosféře a při bouřce taky na výšce ve které se nachází. Rozhodně počítej ale 100m jako minimum.
8-bit 
:
: Co se týče těch raket, tak třeba motor ROS-40 bez další zátěže by podle mých výpočtů měl doletět do výšky 1,6 km. Akorát problém je, že ten počáteční vertikální a úhlový impuls zrychlení mi dokázal zničit všechno, co jsem se pokoušel vynést do vzduchu Pak jsem zkoušel nějaké vlastní ohňostrojové raketky podobného designu jako ty rosky, ale aby to nebylo tak strašně agresivní. Jako palivo jsem používal R-Candy (65 KNO3, 35 cukr, +2,5 Fe2O3, připravovat jako karamel), Bylo toho 40 g v 30mm papírové trubce, síla stěny 2 mm, sekce motoru měla asi 65 mm a palivo jsem odléval do tvaru válečku s odhořívací dutinkou. Trysky byly dělané na CNC z překližky, hlavní tryska měla průměr 3,5 mm a kolem toho byly 4 trysky pro stabilizaci rotací (průměr 2 mm). Trysky jsem pak lepil dovnitř herkulesem. Celá raketa vážila vč. nálože kolem 250 g. Nakonec jsem to omotal motouzem a olepil papírovou páskou, jinak by se ten motor asi rozerval. Raketky fungovaly perfektně a chovaly se konzistentně, dolet byl cca 200 m jak bylo plánováno a ta gyrostabilizace též chodila dobře, létalo prostě kolmo navrch a zbyla vždycky pěkná 4spirálovitá dýmová stopa.
Tak mě napadá že ten samý princip by byl použitelný i pro to tahání drátu, rotace rakety by ho mohla zrovna odvíjet. Jenom by to asi chtělo přesně vypočítat tah těch stabilizačních trysek a jejich tvar.
Pak jsem zkoušel nějaké vlastní ohňostrojové raketky podobného designu jako ty rosky, ale aby to nebylo tak strašně agresivní. Jako palivo jsem používal R-Candy (65 KNO3, 35 cukr, +2,5 Fe2O3, připravovat jako karamel), Bylo toho 40 g v 30mm papírové trubce, síla stěny 2 mm, sekce motoru měla asi 65 mm a palivo jsem odléval do tvaru válečku s odhořívací dutinkou. Trysky byly dělané na CNC z překližky, hlavní tryska měla průměr 3,5 mm a kolem toho byly 4 trysky pro stabilizaci rotací (průměr 2 mm). Trysky jsem pak lepil dovnitř herkulesem. Celá raketa vážila vč. nálože kolem 250 g. Nakonec jsem to omotal motouzem a olepil papírovou páskou, jinak by se ten motor asi rozerval. Raketky fungovaly perfektně a chovaly se konzistentně, dolet byl cca 200 m jak bylo plánováno a ta gyrostabilizace též chodila dobře, létalo prostě kolmo navrch a zbyla vždycky pěkná 4spirálovitá dýmová stopa.Tak mě napadá že ten samý princip by byl použitelný i pro to tahání drátu, rotace rakety by ho mohla zrovna odvíjet. Jenom by to asi chtělo přesně vypočítat tah těch stabilizačních trysek a jejich tvar.
Wehrner:
Raketový motor z ROS-40 má v těch nejlepších modelech dostup tak 500-600m. Jeho nevýhoda vysoká hmotnost kolem 200gr - tělo je z plechu. Používá se v modelech tak, že se centrální tryska převrtá na průměr 4 mm a tangenciální stabilizační trysky se zatmelí. Střední tah motoru ROS je kolem 40 Ns a na začátku vyvine špičkový tah hodnoty 120 Ns. Celková doba chodu je asi 1,4 s. Pokud se zachovají rotační trysky rotuje motor v chodu asi 40 x za vteřinu.
Nevýhody jsou tedy jasné - nevhodný (ostrý) průběh tahu, vysoká hmotnost u trysky (spolu s cívkou drátu)- bude nutné dovážit raketu na špici, čímž výrazně vzroste startovní hmotnost i dostup. Výhodou je snadná dostupnost motory se před několika lety prodávaly ve výprodeji za 1,- Kč/ks. Spolehlivost je úměrná věku, takže počítejte s množstvím celkem nebezpečných selhávek.
Naopak výše zmíněné palivo na bázi KNO3 a cukru je optimální, s tím to půjde v pohodě.
Nevýhody jsou tedy jasné - nevhodný (ostrý) průběh tahu, vysoká hmotnost u trysky (spolu s cívkou drátu)- bude nutné dovážit raketu na špici, čímž výrazně vzroste startovní hmotnost i dostup. Výhodou je snadná dostupnost motory se před několika lety prodávaly ve výprodeji za 1,- Kč/ks. Spolehlivost je úměrná věku, takže počítejte s množstvím celkem nebezpečných selhávek.
Naopak výše zmíněné palivo na bázi KNO3 a cukru je optimální, s tím to půjde v pohodě.
8-bit :
: Ten výpočet byl pro samotný motor v původním stavu se zachovanýma stabilizačníma tryskama, odpálený třeba z trubky. Počítal jsem to integrálně v excelu podle grafu tahu a započítal jsem do toho i Cx a úbytek hmotnosti při hoření paliva. Mělo by to vyletět setrvačností cca do 1400-1600 m. Bohužel jsem tu tabulku dávno někde zabordelil, tak už ti neřeknu kolik to bylo přesně. Vzhledem k tomu, že to je ve zlomku sekundy prostě pryč, zdá se mi ta hodnota docela reálná Jinak u mě byl počet selhávek zhruba 1 motor ze 20. Jak jsem psal, ten počáteční tah je tak vysoký, že to dokáže zničit (prostřelit, rozmotat) cokoliv do čeho se to nabastlí, takže použitelnost není nic moc 
Jinak u mě byl počet selhávek zhruba 1 motor ze 20. Jak jsem psal, ten počáteční tah je tak vysoký, že to dokáže zničit (prostřelit, rozmotat) cokoliv do čeho se to nabastlí, takže použitelnost není nic moc RayeR :
: Hm, ty rotacni trysky, to je zajimavy napad. To se pak teeda strili jen holy valec bez niceho? Taky to bude asi dosta narocene na symetrii tech direk a jejich uhel sklonu nebo ne?
Ja sem pouzival jako palivo misto cukru sorbitol (nekarameluje pri vyssich teplotach), pri vareni sem toho taky kupu sezral, je to desne sladky
Ja sem pouzival jako palivo misto cukru sorbitol (nekarameluje pri vyssich teplotach), pri vareni sem toho taky kupu sezral, je to desne sladky
RayeR :
: Jinak s tim dratem ste me teda moc nepotesili, no nekdy bych to zkusil za uplneho bezvetri co to udela, balon by to chtelo naky vetsi nez poutovy, neprodavaji nekde meteobalony? Vodik by snad nebyl problem, treba s tou HCL nechat to este probublat a ochladit...
Wehrner:
ad rotační trysky:
ano, taková raketa nemá aerodynamické stabilizátory a je stabilizována rotací jako např. vystřelený projektil. Výroba doma je ovšem s ohledem na přesnost docela náročná. Navíc použití takto stabilizované raketky je silně omezené - představte si ty hodnoty odstředivých sil, kterým by byl vystaven trup rakety a případné vybavení. Výše uvedený motor ROS (Reaktivní Osvětlovací Střela) se používal na výmet padáčkové světlice z ručního pouzdra zatažením za provázek: http://forum.valka.cz/attachments/10531/1214857712_ros.jpg
Motor v řezu je na pravé straně.
Kdo by chtěl zaexperimentovat s rotací, lze u menších raketek stabilizovaných běžně "špejlí" a vystřelovaných třeba z lahve, nalepit tyto tyčky dvě, poloviční délky a mírně zešikma - rachetle bude též rotovat.
ano, taková raketa nemá aerodynamické stabilizátory a je stabilizována rotací jako např. vystřelený projektil. Výroba doma je ovšem s ohledem na přesnost docela náročná. Navíc použití takto stabilizované raketky je silně omezené - představte si ty hodnoty odstředivých sil, kterým by byl vystaven trup rakety a případné vybavení. Výše uvedený motor ROS (Reaktivní Osvětlovací Střela) se používal na výmet padáčkové světlice z ručního pouzdra zatažením za provázek: http://forum.valka.cz/attachments/10531/1214857712_ros.jpg
Motor v řezu je na pravé straně.
Kdo by chtěl zaexperimentovat s rotací, lze u menších raketek stabilizovaných běžně "špejlí" a vystřelovaných třeba z lahve, nalepit tyto tyčky dvě, poloviční délky a mírně zešikma - rachetle bude též rotovat.
.:
S nostalgií při slovech reaktivní osvětlovací střela vzpomíní ám na tajemnou ruskou trubku asi metr dlouhou a dvanáct centimetrů v průměru, která se válela i s železnými nožičkami na protiletecké hlásce. Zkoumat ji bylo zajímavější, než odpovídat cikánkám z místní vesnice na jejich lukrativní nabídky "radosti na mezi za peť korůn". Jednou jsem to již nevydržel / ne ty cikánky/, přicvaknul k tomu nožičky, vysunul z okna, nahlásil na svazek fiktivní americký letoun, odtrhl pásku, vytáhl provázek s kuličkou, a vytrhl jej s díry. Ozvala se detonace, hláska se naklonila asi o 15 stupňů zpětným rázem, a " hore sa peklo otvorilo"....
.:
K té létající cívce s tím drátkem bych ještě poznamenal, že u těch maljutek se ten drátek neodvíjel, ale odfukoval z vrchní vrstvy cívky reaktivním tlakem plynu. Kdybych doma zahrabal, tak ještě někde v bordelu tak minimálně půl kilometru mám. Ten drátek se nedá rukou přetrhnout, má na povrchu zřejmě teflon, a dělaly se z něj perfektní téměř neviditelná pytlácká oka na zajíce.
8-bit :
: Možná by ty delaborované střely mohly být dobrý zdroj drátu s PTFE izolací, protože cena toho drátu je prasárna, nedávno jsem ho kupoval za 9 Kč/metr.
U těch rotačních trysek na přesnosti až tak nezáleží. Totiž jednou jsem blbě našel střed jak jsem frézoval druhou stranu, a některé kousky měly cca o 0,5 mm nebo víc posunuté trysky. Létalo to všechno dobře. Tak si myslím, že by asi stačilo to narýsovat a ručně vyvrtat. Tady je kdyžtak obrázek: http://www.2i.cz/0190f2d80b Kdybyste někdo chtěli, můžu poslat ještě model a ISO kód.
U těch rotačních trysek na přesnosti až tak nezáleží. Totiž jednou jsem blbě našel střed jak jsem frézoval druhou stranu, a některé kousky měly cca o 0,5 mm nebo víc posunuté trysky. Létalo to všechno dobře. Tak si myslím, že by asi stačilo to narýsovat a ručně vyvrtat. Tady je kdyžtak obrázek: http://www.2i.cz/0190f2d80b Kdybyste někdo chtěli, můžu poslat ještě model a ISO kód.
8-bit :
: Střílel jsem jenom válec, ani jsem tomu nedělal žádné aerodynamické špičky.
RayeR :
: Hehe, ISO kod...
Ja akorat tak muzu nastavit na rucni stojanove vrtace sikmy sklon - jaky by mel byt asi uhel od osy? a pokusit se to vyvrtat do natukanych znacek. Nejspis to udelat z nejakeho tvrdsiho dreva nebo tlusciho pertinaxu. O pevnost plaste bych se nebal, ty tlustostene vodovodni trubky vydrzi hodne, pripadne hlinikova/ocelova trubka...
Ja akorat tak muzu nastavit na rucni stojanove vrtace sikmy sklon - jaky by mel byt asi uhel od osy? a pokusit se to vyvrtat do natukanych znacek. Nejspis to udelat z nejakeho tvrdsiho dreva nebo tlusciho pertinaxu. O pevnost plaste bych se nebal, ty tlustostene vodovodni trubky vydrzi hodne, pripadne hlinikova/ocelova trubka...
8-bit :
: Mám jenom 3osou frézku, tak ty díry nejsou pod úhlem, ale kolmo a mají vybrání do boku. Podobně jako ta ROSka:
http://2i.cz/43c5a78d5e
Na stojanovce bych to vrtal asi 30 stupňů od kolmice. Vodovodní trubka asi bude v pohodě. Já jsem to dával do papírových aby mohla v klidu vybuchnout ta ohňostrojová nálož. Bylo to jenom rozdělené na 2 sekce dřevěným kroužkem do kterého byla vlepená časovací zápalnice.
http://2i.cz/43c5a78d5e
Na stojanovce bych to vrtal asi 30 stupňů od kolmice. Vodovodní trubka asi bude v pohodě. Já jsem to dával do papírových aby mohla v klidu vybuchnout ta ohňostrojová nálož. Bylo to jenom rozdělené na 2 sekce dřevěným kroužkem do kterého byla vlepená časovací zápalnice.
.:
Nejlepší adrenalin by byl, vrtat ty ROSky s palivem ve stojanovce. Kdysi jsem četl vzpomínky nějakého zbrojního technika z Námestova, kde delaborovali dělostřelecké náboje: na www měli obrázky kyprých slovenek v montérkách, jak na stojanovce odvtrávají nějaké dělostřelecké granáty 152 mm. Vepředu slůovenka s vrtačkou vedle hromada JOF 152 mm, a vzadu nástěnka s plněním plánu. Technik si stěžoval, že když jim to vybouchlo, tak přiletěl z továrny střechou do blízkého lesíka, a jen pár metrů od něl j přistála stojanovka, a z vrtáku se ještě kouřilo....
Wehrner:
No, vtip je, že ony se ty ROSky dneska skutečně pro použití v modelech převrtávají. A je to fakt "žůžo" protože tryska je z fenolové pryskyřice a když není ostrý vrták hřeje se to a kvičí jako svině. Celkem rozumně to jde na soustruhu pomalu a ostrým vrtáčkem, můžem opatrně i přimazávat,
ale sadomasochisti co to hodí do stojanovky a nechají horké šponky vrtané trysky padat do motoru rovnou na čelní zážehovou slož, která je samozřejmě na bázi lisovaného černého prachu, to už je ten zmiňovaný adrenalin.
Štěstí není trvalé v nevědomosti a jen jistota činí život klidným.
ale sadomasochisti co to hodí do stojanovky a nechají horké šponky vrtané trysky padat do motoru rovnou na čelní zážehovou slož, která je samozřejmě na bázi lisovaného černého prachu, to už je ten zmiňovaný adrenalin.
Štěstí není trvalé v nevědomosti a jen jistota činí život klidným.
