Napájecí zdroj BS275 vyráběla Tesla Brno n. p. cca v 50. - 70. letech 20. století. Používal se převážně k napájení elektronkových slaboproudých obvodů,
v opravářské praxi, elektrotechnickém průmyslu, v laboratořích, při výzkumných a vývojových pracích. Má 3 samostatné části, každá má vlastní síťový vypínač.
Část A a B jsou dva stabilizované stejnosměrné
zdroje s rozsahem 200 - 350 V (v některých verzích 200 - 400 V) s napětím nastavitelným pomocí potenciometrů, odběr proudu do 70 mA. Zdroj lze přepnout do rozsahu
0 - 200V, ale v tomto režimu lze použít pouze výstup A, protože zdroj B je použit jako vnitřní zdroj záporného napětí potřebného pro regulační obvod zdroje A.
Zdroje A a B lze spojit sériově ke získání napětí 400 - 700 (800) V. Lze je spojit i paralelně pro dvojnásobný zatěžovací proud do 140 mA
(do 120 mA pro výstupní napětí 200 - 240 V), ale tento režim vyžaduje externí odpory 50 - 100 Ω pro rovnoměrné rozdělení zátěže a nastavování stejného výstupního napětí pro oba
výstupy. Výstupy A a B jsou jištěny anodovými pojistkami 120mA 500V. K měření výstupního napětí a odebíraného proudu slouží zabudované ručkové měřící přístroje
- voltmetr do 400 V (s citlivostí nejspíš 500uA) a miliampérmetr do 100 mA. Přepínačem lze volit, zda je jimi měřen výstup A či B. Některé verze mají jen jeden ručkový přístroj a je nutné
také volit, zda je měřeno výstupní napětí či proud.
Část C je zdroj střídavých žhavících napětí s jedním výstupem 4V 3A, dvěma výstupy 6,3V 2A a jedním výstupem 12,6V 1A (nestabilizované), jištěné tepelnou pojistkou
transformátoru. Tyto čtyři výstupy jsou od sebe odděleny a lze je libovolně spojovat s kostrou či do série, dvojici výstupů 6,3V nejspíš i paralelně.
Přístroj je osazen elektronkami: 2x AZ4 (dvoucestný usměrňovač), 2x 6L50 (výkonová svazková tetroda), 2x 6F36 (vf strmá pentoda), 2x 12TA31 (stabilizační výbojka).
Verzí zapojení bylo více, ty poslední měly už polovodičový usměrňovač. Některé (zřejmě pozdější) jen jeden ručkový přístroj.
Některé verze měly místo tlumivek T4 a T5 výkonové odpory 1kΩ, přičemž anody 6L50 byly připojeny před tento odpor.
Přístroj se napájí ze sítě 120V nebo 220V 50Hz (je nutno správně přepojit všechny 3 voliče), příkon je do 280W při maximálním zatížení.
Rozměry ŠxVxH: 195 x 270 x 345 mm, váha 17kg.
Do rukou se mi dostaly 2 kusy tohoto zdroje:
● Ten první je cca z poloviny 60. let, verze už bez železných tlumivek, místo nich odpory 1kΩ (jeden ohořelý), ale stále má dva měřící přístroje.
Je to tedy něco mezi schématy I a II (převážně odpovídá schématu II, až na 2 měřáky). Je celkem kompletní a kutilem nebyl tak moc zasažen,
až na nějaké chybějící šrouby a kryty elektronek. Bylo měněno pojistkové pouzdro, potenciometr, nějaký odpor, nefunguje voltmetr, vypadlo sklo mA metru.
Vytekl jeden elektrolyt 50uF 350V (proto asi shořel odpor 1kΩ vedoucím k němu). Stav vypadá dostatečně dobrý na to, abych se pustil do restaurování.
Chybí kryt, ale použije se ten z druhého kusu.
● Ten druhý je cca z konce 50. let, ještě verze se železnými tlumivkami, odpovídal schématu I. Tento kus byl velmi silně zasažen kutilem-modifikátorem.
Hodně oprav a úprav, v podstatě většina zdroje kompletně předělaná, ale nedodělaná. Všude visí nezapojené dráty, chybí lampy a hodně dalších věcí. Nefunguje mA metr.
Jednu sekci předělal na křemíkové usměrnění a dokonce převinul jedno anodové trafo! Nevím, zda bylo vadné, nebo potřeboval něco jinak. Jádro sestavené hodně zbrkle.
Težko spoléhat na bezpečnost takového trafa. Netuším ani, kam cílil všemi těmi nedokončenými úpravami.
To je v podstatě ortel smrti: tenhle kus bude dárce dílů. Kryt z něj pasuje na ten první s nepatrnou úpravou děr pro šrouby.
Fotky tohoto kusu jsou označeny červeným rámečkem.
